Je monogamie nereálná?

"Ať vykrvácím, ať mě blesk rozštěpí, ať mě sežere krokodýl, ať nosím celý život vodu v košíku, ať ohluchnu a oslepnu, ať se stanu žebrákem, jestliže jednou podvedu nebo opustím svou ženu!" Tohle vše musí odříkat muž v Tanzánii oddávajícímu úředníkovi. Přesto nevěra v Tanzánii bují. Stejně jako u nás. Stejně jako v celém zbývajícím světě.

Nevěrní jsou ortodoxní katolíci. Nevěrní jsou lidé, jimž za smilstvo hrozí ukamenování. Nevěrní jsou krásní i škaredí, sexuálně spokojení i nespokojení, mladí i staří, muži i ženy. Lidé i zvířata. Domněle monogamní labutě i oddané holubičky. Je to jasné, pomineme-li pár opravdu monogamních výjimek, viž pralesnička klamavá (jaký paradox), severský bobr či dva druhy malých afrických antilop, nikdo z nás není na absolutní věrnost stavěný. Nevěru máme v genech.

Držte se kormidla

Lektoři předních mezinárodních firem a kouči pomáhající lidem tvrdí, že je navštěvují klienti, kteří jsou často do kouta zahnáni právě nevěrou. Kouči jim vrací naději a sebevědomí. Ostatně kdo jiný než oni by měli mít větší šanci dávat zklamaným duším pocit, že - nevěra nenevěra - svůj život drží pevně v rukou. Jejich první vztahy zatím zároveň končí právě díky nevěře. Dnes jim ale nepřejdou přes práh partneři, kteří to s nimi nemyslí vážně a nechtějí na vztahu pracovat.

A poznat takového muže (či ženu, protože nevěra se týká všech) učí i své klienty. Nabízejí možnosti, že to jde. Že prošli tím samým, a dnes jsou šťastní. Důležité je zpracování emocí, i těch dynamických, a stabilizace v životě. Vedou rozhovory, pracují s tělem, hlasem. Učí je zdánlivé drobnosti, jako třeba dobře stát, protože tak, jak pevně stojíte na zemi, stojíte i v životě. Provází je v těžké situaci, dost možná nejtěžší v jejich životě. Jako kapitáni, kteří řídí lodě v bouřce. Nejhorší je začít zmatkovat, pak začne zmatkovat celá posádka.

Vždycky říkají: Držte se kormidla, proplouváme bouřkou, ale zvládneme to. Bouřky jsou u nás stále častější. Jedna lékařka, psychogynekoložka před časem v jakési anketě prohlásila: "Je mi čtyřicet a celá moje generační skupina má kolektivní zážitek z nevěry. Prakticky každá česká žena má kamarádku, která se zhroutila v kuchyni se slovy "má jinou". Zažili jsme nevěru vlastního partnera a sami jsme byli nevěrní. Slyšeli jsme to mnohokrát vyprávět, četli jsme o tom, viděli to v nejrůznějších podobách v televizi a v kině. Nevěra se stala nedílnou součástí našich životů, ať už přímo, nebo zprostředkovaně ve formě strachu či přání. Liší se jen míra a proměňuje se role podváděný - podvádějící."

Ta informace žije v našem podvědomí, ovlivňuje naši psychiku, chování i strategii rozhodování. Věrná žena nebo muž zažívají tíseň nejistoty, věrný muž se lehce může stát vysmívaným. Jak nevěru přijmout do svého života? A jde to vůbec? Jak ji ze svého života vyhnat? A jde to vůbec? 

Manželství jako vězení

Doba se mění. O nevěře můžete mluvit se ženami, muži, odborníky. Většina z nich zdůrazňuje, že nejdůležitější je pečovat o vztah. Nenechat vytratit náboj. Používat různé pomůcky rozdmýchávající uhasínající vášeň. Nepodlehnout automatické trvalosti svazku. Někteří odborníci poukazovali i na to, že pokud se vztah stane rutinou, samozřejmostí a vyprchá z něho vzrušení, přispívá to k frustraci, která vede mimo jiné k infarktům a mrtvicím. Pak je tu ale jedna zajímavost.

Za našich babiček se lidé více než o uhasínající vášeň starali o to, jak uživit děti a obdělat pole. "Pomůcky" veskrze žádné. Znali mnohdy jen misionářskou polohu a za celý život neviděli jedinou scénu z pornofilmu. Přesto žili spokojeně v dlouholetých svazcích. Rozvod byl výjimkou. A paradoxně mnohem méně bylo i těch infarktů a mrtvic. Že by to bylo naopak? A že by nás tyhle nemoci kosily nikoli pro "nudu" a "samozřejmost" ve vztahu, ale spíš pro horlivou snahu vyzkoušet vše a mít vše? Je to otázka. Co člověk, to názor.

Jisté je, že tak, jak nevěry přibývá, stavíme se k ní tolerantněji. Snažíme se jí podsunout i určitý pozitivní význam. Ale to novinka není. Už roku 1929 došel jeden známý americký sociální antropolog k tomuto závěru: "Mimomanželské vztahy nejsou popřením manželství, ale většinou jen jeho normálním doplněním." A o nějaký čas později napsal takřka věštecky S. K. Neumann ve svých Dějinách ženy: "Manželství se stává v naší společnosti vězením, jehož okna jsou zamřížovaná a závory zastrčeny, z něhož však lidé všeobecně utíkají za tichého souhlasu i těch, kdož pohoršeně kroutí očima. Právě dnes, kdy milostná potřeba lidí je tak složitá a jejich erotická povaha náramně citlivá, musí konvenční manželství pravidelně, ať dříve či později, vést k oboustranné nevěře."

O nevěře se dočítáme již ve Starém zákoně. Například v První knize Mojžíšově je uváděn příběh ženy Támar, která svedla v přestrojení svého tchána, porodila dvojčata, a tím se dostala do rodokmenu Ježíšova. Za hrdiny cizích ložnic byli velmi často považováni velcí umělci, např. spisovatelé Maupassant či Flaubert, kytarista Hendrix, herci Omar Sharif, Marilyn Monroe, prezident Kennedy a další.

Doslova sexuálním strojem byl - i podle vlastního životopisu - čtyřikrát ženatý otec osmi dětí Chaplin. Jeden z největších hollywoodských herců Anthony Quinn v rozhovorech s novináři vždy zdůrazňoval absolutní nutnost manželské nevěrnosti. Když ho však nechala jeho manželka pro jistotu sledovat, detektivové zjistili, že měl ještě málem v 80 letech poměr s dvěma 28letými sekretářkami z filmového studia.

Konstruktivní nevěra

Nevěra tu byla vždy. Ale většinou bývala společensky odsouzena. Dnes ji přijímáme s mnohem větším pochopením. Odborníci na partnerské vztahy říkají, že se pohybují v reálném životě a nemohou říct, že nevěra je ve 100 % něco odporného a nemožného. Některé typy nevěr jsou ve svém důsledku i konstruktivní. Nikdo není imunní vůči tomu se zamilovat jinde a citit touhu. Leckdy se to ale stává v manželstvích, která procházejí dlouhodobou krizí. Odhalená nevěra může být v některých případech velmi užitečná v tom, že si oba partneři - po prvním šoku a zvládnutí bolesti, pocitů zrady, ponížení - sdělí o sobě spoustu věcí, které nechaly plynout jakoby bez povšimnutí.

Bilancují to, co jim scházelo, proč k tomu došlo. Ale když se tato bilance pozitivně zúročí, může to být pro ně dva v budoucnu velmi užitečné. Otevře se prostor pro to, aby se fundamentální manželský vztah na nějakou dobu zastavil a aby spolu lidé začali mluvit o životě a o svých potřebách. Některý vztah to zničí, ale paradoxně některý naopak posílí - neboli je to ve svém důsledku velmi užitečné. Kdokoli se může vůči tomu velmi vymezovat. Není možné paušálně odsoudit nevěru vždy...

Nevěra je dnes často jen jakýmsi přelomem, po němž si mnozí muži (ale i ženy) uvědomí, že všude dobře, ale doma nejlépe. K takřka běžným situacím například patří, že muž je nevěrný, dokonce ke své milence odejde, ba co víc, má s ní třeba i dítě. Přesto se po čase vrací ke své manželce. Uvědomí si, kde je jeho pravé místo.

Z jistého pohledu nevěra konečně získala svůj společenský post. Nejen, že ji dokážeme přijímat s mnohem větší smířlivostí, ale zacházíme ještě dál. V Německu dnes například čile prosperuje společnost "Perfect Alibi", na niž nedají dopustit nevěrníci z celé země. Měsíčně poskytne alibi stovkám lidí. Většinou jde o falešné pozvánky na služební cesty, semináře, kongresy, úřední dopisy opatřené všemi náležitostmi. Po celém světě se daří seznamkám pro "zadané", stejně jako soukromým detektivům, pochodujícím ve stopách zahýbajících partnerů. Na nevěře se dají vydělat miliony.

Společnost si dobře začíná uvědomovat, že monogamie je nereálná. Ještě v 50. letech jsme za prohřešek proti monogamii považovali masturbaci. O něco později už jen masturbaci, při níž muž myslel na jinou ženu. Nevěrou býval polibek. Dnes bez problémů tolerujeme, když se zadje mnohem dál. Doba, kdy budeme běžně mívat více sexuálních partnerů, je velmi blízko.

Čísla, čísla, čísla...

Výrobce kondomů Durex uskutečnil mezinárodní výzkum toho, jak moc jsou lidé v jednotlivých zemích nevěrní. Následně pak sestavil žebříček.

10. místo - Finsko 36 %

Jeden z pěti mužů měl v manželství poměr nejméně s 10 dalšími ženami.

9. místo - Velká Británie 36 %

Angličané nejsou zrovna pověstní svojí ohnivostí, ale zhruba 1 milion Britů je podle statistiky nevěrných.

8. místo - Španělsko 39 %

Vášní a temperamentem proslulé Španělsko by si možná dle očekávání mnohých zasloužilo "lepší" umístění. Nicméně neoddiskutovatelnou vášeň tu přece jen trošku krotí katolická církev.

7. místo - Belgie 40 %

Podvádění v Belgii již není tabu a lidé striktně nelpí na monogamii.

6. místo - Norsko 41 %

V zimních měsících bývají Norové věrnější. Slunce a teplo v nich probouzí promiskuitu.

5. místo - Francie 43 %

Většina lidí věří, že nevěra je morálně přijatelná, a jen 28 % nevěrníků uvedlo, že svého činu litovali.

4. místo - Německo 45 %

Francie má velmi hravé sousedy, kteří si hrají rádi především mimo domov.

3. místo - Itálie 45 %

Nevěra zde kvete, ale manželství nepoškozuje. Je zde jedna z nejnižších rozvodovostí světa.

2. místo - Dánsko 46 %

Nejvíce nevěrníků prý žije v Kodani, ti údajně dramaticky zvyšují celorepublikový průměr zahýbání.

1. místo - Thajsko 56 %

Více než polovina populace Thajska je poznamenána nevěrou. Částečně jde o tradice včetně tzv. mia Noi, tedy "menší manželky", částečně nevázanost zejména současné mladé generace.

Svou spřízněnou duši můžete najít i na seznamce, kde se nachází spoustu osamělých lidí. Vezměte svůj osud do vlastních rukou a zaregistrujte se!

[ivi]