Jak s láskou zatočí třídní sraz

Zdá se, že to vše odnesl čas. Tajné platonické lásky. Zamilovanost, o které věděli všichni kromě dotyčného. Romantika a la Romeo a Julie. A náš úplně první sex. A pak jdeme na sešlost spolužáků a je to tu zase!

Atmosféru setkání bývalých spolužáků (bavíme se teď o těch středoškolských) i naši potencionální chuť si s někým něco začít ovlivňuje čas, který od školní docházky utekl. Nejvíc "nej" mají srazy po deseti letech. Bývají nejstresovější a oplývají nejnižší účastí. Kolem třicítky má člověk často pocit, že fúru věcí prošvihl a ještě už je mládí v háji. Ve skutečnosti jsou všichni stále jen kousek za startovní čarou. Proto se mezi sebou i nejvíc porovnávají.

Holky mezi sebou soupeří, která vypadá mladší či se líp vdala. Třicítka je věk, kdy už se hnízdí nebo se o tom vážně uvažuje, a žádná nechce být nejtlustší, poslední "bez chlapa" nebo jediná v podnájmu. Proto i ta nízká účast, když máme pocit, že bychom se před ostatními znemožnili, nejdeme tam. Jedno pozitivní nej tu ale přece jen je. Když mezi těmi, co na sraz dorazí, přeskočí jiskra, většinou se kvůli tomu nikdo rozvádět nemusí.

Jednak stále ještě zbývá dost lidí single a z těch zadaných má většina příliš malé děti na to, aby je, i když třeba nejsou v partnerském vztahu úplně spokojení, chtěli opouštět. Milostná eskapáda pro ně bývá spíše povyražením nebo připomínkou krásných bezstarostných časů. Nic víc.

Nebezpečných patnáct

O pár let později už ale bývá všechno jinak. Ve smyslu partnerských průšvihů s dalekosáhlými důsledky jsou nejrizikovější srazy po patnácti až dvaceti letech. Proč? Osudy a zkušenosti spolužáků jsou v tu chvíli značně rozdílné. Právě proto, že jsme už "obouchanější" starostmi, takzvané symboly úspěchu nás neoslňují jako ve třiceti. Je nám jasné, že nad kariérou stojí spokojenost v soukromí. A to je právě kámen úrazu.

Na sraz se nejedeme konfrontovat, jestli je někdo z nás manažer či majitel úspěšné firmy. Jdeme tam s opravdovou zvědavostí. Chceme se pobavit s kamarády a kamarádkami z mládí, ale také vypadnout z běžného stereotypu a zapomenout na různá zklamání. Když jsme nespokojení, že se náš život nevyvinul tak, jak jsme si kdysi tak přáli, se zase rozhoří. Riziko spáleniny je ovšem vysoké. Nejchytlavější totiž bývají na třídních srazech ti, kterým chybí obranné látky proti lichocení.

Tím jsou totiž postiženy hlavně jedinci, pro něž je tohle setkání jednou z mála možností dostat se z domova mezi lidi. Proutníkovi či proutnici se nestane, že by se nějak bezhlavě zaláskovali. "Jeptiška", vzorná mamina, co žije jen pro rodinu, či muž model "mnich" se mohou začít chovat jako utržení ze řetězu. Třídní sraz je také vítanou příležitostí pro lenochy. Není nutné vydávat se kamsi na lov a pracně hledat nějaká společná konverzační témata. Nemusí ani zapnout internetovou seznamku. Stačí zavzpomínat na staré zlaté časy.

Volání mládí

Milujeme toho dotyčného, nebo spíše tu nostalgickou vzpomínku na něj? Známe se přece z doby dospívání, nikdo jiný nás už takové nepamatuje a pamatovat nebude. Když cítíme vedle spolužáka, který nás připravil o panenství a panictví, znovu to známé rozechvění, není to signál osudu? Takoví lidé si přece neubližují. Navíc, řada šedých myší a ošklivek, které v konkurenci třídních miss neměly šanci, nejednou vypadá lépe než dřívější krasavice.

Pozornost a flirt se spolužákem, který nás v šestnácti vůbec nevnímal, lechtá naše ega a často působí, že se zamilujeme. Buďme ale nekompromisní. I staré lásky zákonitě korodují a ptáme se na otázku: Milujeme dotyčného nebo nostalgii? Jak kdo! Pokud si necháme případný flirt přerůst přes hlavu a nebereme ohled na své blízké, pak zjevně milujeme především sebe.

Nostalgikům se doporučují raději filmy pro pamětníky, případně staré časopisy. Vztahy kvůli nimž se rozpadlo předchozí manželství, bývají šťastné jen zřídkakdy. Každá zamilovanost časem vyprchá, navíc ve hře bývají děti z předchozích vztahů a někdy se i snažíme upevnit nový svazek ještě společným potomkem. Probrat se pak v padesáti a mít dítě na prvním stupni základky je samo o sobě dost pádným důkazem toho, že jsme si na třídním srazu život zrovna nevylepšili.

Pohled z druhé strany

A co máme pro změnu dělat ve chvíli, kdy se nám "proměněn" a zamilován vrátí ze srazu partner? Těžko jej doma přivážeme k radiátoru ústředního topení, ani případná ultimáta nejsou zrovna šťastná. Už proto, že každé ultimátum má v sobě i jistou hrozbu. Co nastane, když ultimátum nezabere? Rozvedeme se? Sáhneme k nějakým sankcím? Nezbývá tedy než čekat, až se náš protějšek vyblbne a probere.

Hlavně pozor na emoce

Také si kladete otázku, co vás na setkání spolužáků čeká?

Srazy základních škol

Pocity z nich míváme smíšené, protože mezi spolužáky ze základky zejí největší rozdíly - pracovní i sociální. Opravdových lásek se tu většinou rozhoří minimum.

Srazy středních škol

Jak psychologové potvrzují, milostně nejrizikovější bývají srazy 10 až 15 let po maturitě, kdy rekapitulujeme svůj život. "Produkují" nejvíc neuvážených rozchodů.

Srazy vysokoškoláků

Bývají "nejstudenější". Spolužáci z vysoké nám totiž nejvíc připomínají, kam jsme to (ne)dotáhli. Milostné povyražení tu většinou zůstane u flirtu.

5 signálů, že se vaše manželství blíží ke konci

Možná nejste v manželství spokojeni, ale stále doufáte ve zlepšení. Nebo máte jen neurčitý pocit, že se něco začíná kazit, a nedokážete to pojmenovat. A jaké jsou signály, které byste neměli přehlédnout?

Mluvíte o svém partnerovi špatně

Hned na začátku si udělejte malé soukromé cvičení. Zkuste si vybavit poslední tři setkání s přáteli a zamyslete se nad tím, co jste jim o svém partnerovi říkali. Chválili jste ho a mluvili jste o něm hezky, nebo jste se soustředili spíš na to, čím vás štve, a další negativní věci? Můžete se klidně vymlouvat na to, že jste se nechali strhnout kamarády, ale pokud o svém partnerovi mluvíte převážně negativně, měli byste se nad vaším vztahem vážně zamyslet.

Nezajímáte se

Už si ani nepamatujete, kdy byste si s partnerem povídali o tom, co se vám povedlo, co vás trápí nebo jaké máte sny? Řešíte v podstatě jen to, kdo vyzvedne děti ze školy a kdo zaplatí jakou složenku? Nedostatek zájmu toho druhého je většinou jedním z nejprůkaznějších projevů poškozeného vztahu. Řešit provozní záležitosti bez problémů totiž zvládne i pracovní tým, ale přidaná hodnota partnerského vztahu je v tom, že máte někoho, kdo s vámi souzní na osobní rovině a zajímá se o vás.

Samozřejmě spolu partneři nemusí vždy souhlasit, ale i diskuze je součástí funkčního vztahu a projevem zájmu. Jakmile vás přestane zajímat, co vaše drahá polovička dělá, co se mu honí v hlavě nebo jak se cítí, je s vaším vztahem něco zásadně špatně.

Chybí vám fyzická blízkost

Je v podstatě jedno, jestli postrádáte sex nebo doteky, objetí a polibky. Jakmile ve vašem vztahu začne chybět fyzický kontakt, je zřejmé, že je to s ním nahnuté. V tomto ohledu ale mají větší podíl viny zpravidla ženy. Ztráta zájmu o sex a fyzický kontakt vůbec se v dlouhodobém vztahu týká jen 15 % procent mužů, ale 35 % žen.

Máte odlišné cíle

Jakmile se vaše cesty zásadně rozejdou, dostanete se do situace, kdy může jeden z vás zůstat stát a je spokojený v aktuálním stadiu, zatímco druhý by se chtěl pohnout z místa. Anebo sice oba proděláváte vývoj, ale jdete každý jiným směrem. V této situaci nemusí být žádný konkrétní viník. Někdy se zkrátka stane, že se vývoj dvou lidí ubírá dvěma směry, které jsou jen těžko slučitelné. Tento problém může mít celou řadu podob.

Nejste pro partnera prioritou

I když zpočátku vztahu jste se nemohli nabažit vzájemné blízkosti, teď jste mnohem radši ve společnosti jiných lidí. Váš partner už zkrátka není tím prvním v řadě. To, že jsou manželé jeden pro druhého prioritou, samozřejmě včetně dětí, neznamená, že žijí v uzavřené bublině a nestýkají se s jinými lidmi nebo nemají své vlastní koníčky či program. Dokážou si však vážit času, který spolu tráví, a oceňují jeden druhého. Zkrátka jsou spolu rádi.

Jakmile máte pocit, že před vámi partner utíká a mnohem raději tráví čas s přáteli, koníčky nebo v práci, měla by se zapnout červená výstražná kontrolka.

Tak ve kterém kraji jste studovali právě vy? Bylo to v tom Karlovarském, Plzeňském, Středočeském a nebo třeba přímo v naší matičce Praze?

[ivi]