Istanbul: průsečík dvou světadílů

Udělat si během jedné hodiny dovolenou na dvou kontinentech? V Istanbulu to není problém! Tohle turecké město vám toho ovšem nabídne mnohem víc: bezkonkurenční kávu i masáž, levné nákupy a atmosféru, jež z něj dělá nejžádanější cestovatelský cíl v poslední době.

Istanbul se rozprostírá na obou březích Bosporského průlivu, a tak jedna jeho část leží v Evropě a druhá v Asii. Orientace ve městě přitom není složitá: V západní části, která působí orientálně, je většina klasických památek, zatímco východní je velice moderní a za zdejší prestižní adresy platí nájemní ceny srovnatelné s evropskými velkoměsty.

Káva, do srdce brána

Ať už jste v Istanbulu na prodlouženém víkendu, nebo tady hodláte strávit víc než týden, svůj pobyt byste měli začít kávou. Káva otevírá dveře a srdce. Pravou tureckou kávu od českého "turka" rozeznáte na první pohled, respektive na první přivonění. Zásadní rozdíl je, jak vás v Istanbulu poučí, už v samotné přípravě. Na dno měděné konvičky dáte tři lžíce kávy, přidáte cukr a naplníte ji z jedné třetiny vlažnou vodou. Jakmile voda vře, přilijete další třetinu a proces opakujete, dokud džezvu (obvykle kovová nádoba specifického tvaru s dlouhým rovným držadlem, která se používá k vaření arabské nebo turecké kávy) nenaplníte voňavým mokem.

Máte-li zájem, v Istanbulu vás prodavači na trzích naučí tradiční turecký nápoj vařit. Džezvu i kávu si tady pochopitelně můžete koupit, a to ideálně na proslulém Grand Bazaru. Přivítá vás tady na první pohled nepřehledná změť uliček, lidí, zboží a jazyků, ovšem zmatek je jen zdánlivý a zorientovat se nakonec trvá pár minut. Koupíte tu skutečně všechno a za pár korun - od "značkové" kabelky i tradičního oblečení přes kožené pásky, doplňky, šperky či koberce až po tabák a oříšky. 

Některé zboží je sice s cenovkou, ale i u něj se vyplatí smlouvat. Když už se vám nepovede srazit cenu, alespoň se dostanete na výhodné "dva za cenu jednoho", "tři za dva" a podobně. Pokud jde o nákupy mimo Grand Bazar, úžasné jsou uličky čtvrti Cagaloglu, která se nachází pod ním směrem Eminönü. Všichni podnikatelé se tady soustředí na jeden obor, takže tu lze najít uličku klenotníků, uličku s galanterií, uličky s prodejem koženého zboží nebo uličku plnou jídla a pití.

Kaleidoskop v mešitě

Všechny turisty, včetně nevěřících, to z Grand Bazaru táhne k Hagia Sofii, druhé nejnavštěvovanější památce města. Zvenku to tak nevypadá, ale zevnitř vás mešita okouzlí natolik, že budete lapat po dechu. Strop jako by donekonečna stoupal vzhůru a okny pod obrovskou kopulí přichází do mešity zvláštní světlo odkrývající krásu vnitřní mozaiky. Srovnání snese Hagia Sofia snad jen s nedalekou Modrou mešitou se šesti minarety.

Původně měly být minarety pouze čtyři a zdobené zlatem, jenže nastal problém - architekt zjistil, že na zlato nejsou peníze. Vymyslel si proto lest. Zlato se v turečtině řekne alten a jeho napadlo zaměnit ho se slovem alti, což znamená šest. Místo původně plánovaných čtyř pozlacených minaretů tak postavil o dva víc. A bez zlata. 

Tím dostal sultána do choulostivé situace, protože mešita měla stejný počet minaretů jako nejposvátnější mešita v Mekce, navíc vypadala mnohem honosněji. Hrozící náboženský konflikt zažehnal sultán tak, že věnoval Mekce finance na stavbu minaretu sedmého.

Co by kamenem dohodil, rozkládá se palác Topkapi, bývalé sídlo osmanského sultána. Určitě si zde prohlédněte kuchyni, kde ty nejlepší pokrmy kdysi připravovalo patnáct set kuchařů, a samozřejmě nevynechejte harém! Ženy ze sultánovy družiny, jeho manželky a konkubíny tady kdysi obsluhovali a hlídali "bílí" a "černí" eunuchové. Vězte, že ať se v Topkapi hnete kamkoli, na každém kroku uslyšíte o Roxaleně - ženě, která ovládla sultána Sulejmana. Pocházela z chudé rodiny, a ačkoli nikdy nepatřila k nejkrásnějším, stala se nejmocnější ženou v dějinách Turecka. Sultánovi prý totiž předvedla něco, o čem ani netušil, že může existovat - ženský orgasmus.

Na masáž do Hamamu

Co se týká nejrůznějších relaxačních procedur a masáží, vyzkoušeli jste možná už mnohé. Ani zážitky z nejluxusnějších hotelů světa se však nevyrovnají tomu z úplně obyčejného hamanu v Istanbulu. Nenechte se odradit ani tím, že některé lázně nevypadají zvenku zrovna vábně. Jakmile vstoupíte dovnitř, na nedostatky fasády zapomenete. Zabaleni v ručníku si nejprve poležíte v centrálním prostoru, kterému dominuje vyhřátý středověký kámen, na němž se nahříváte a prohříváte.

Když se zhruba po čtvrthodině ztuhlé svaly teplem uvolní, ujme se vás mistr hamanu (tellak). V oddělenné komnatě vás nejprve odrhne drsnou žínkou a kůže bude hladká a vláčná. Vzápětí polije vaše tělo teplou vodou a vezme lněný sáček napuštěný mýdlovou pěnou. Z něj prudkým mávnutím a následným sevřením v ruce vytvoří oblak pěny, kterou vám nanese na celé tělo. Krouživými pohyby vás pak namasíruje od krku až po malíčky na nohou.

Pocit je to božský! Poté vás znovu opláchne střídavě teplou a studenou vodou a požádá, abyste se posadili. To proto, aby vám mohl umýt a jemně namasírovat hlavu. Po každé haman proceduře následuje alespoň čtvrthodinová relaxace odehrávající se obvykle v tradičně upravené odpočívárně - většinou bývá zařízená jako tradiční sultánská komnata. Zahaleni ve froté županu usednete mezi spoustu polštářů do pohovky, abyste si zde mohli vychutnat čaj a turecké drobné občerstvení. 

Vůbec nejlepší na odpočívárně však je, že v ní můžete sedět, jak dlouho chcete. Pobyt v tureckých lázních totiž nebývá časově omezený, platíte za proceduru. 

Z Evropy do Asie a zpátky

Odpočatí pak můžete vyrazit na cestu na druhý kontinent. Nejlevnější variantou je plout turistickým parníkem buď brzy ráno, nebo pozdě večer namísto objednávání si cesty u některé z turistických kanceláří, kterých v Istanbulu funguje řada. Čekání na parník v rušném přístavu je totiž snad ještě lepší zážitek než samotná plavba. K vidění je tady spousta věcí - od pouličních obchodníků přes čističe bot až po zástup rybářů na Galatském mostě (ze stejnojmenné věže je, mimochodem, krásný výhled na celé město), kteří jsou tady od brzkého rána natěsnaní jeden na druhého.

Na prostranství pod mostem se táhnou půvabné rybí restaurace, kam si můžete zaskočit na večeři. Pokud jste to přehnali s nákupy a nezbývá vám moc peněz, nechte se pozvat alespoň do některého z pouličních stánků. Čerstvou rybu, před pár minutami vytaženou z Bosporu, vám v nich nabídnou vloženou do housky a s notnou dávkou cibule. Turecká kuchyně patří k nejchutnějším na světě, bohužel většina Čechů z ní zná pouze kebab.

Doslova za babku přitom můžete ochutnat skutečné lahůdky, třeba sezamové preclíky simit nebo pečené brambory s přílohou - kumpir. Co byste si určitě neměli nechat ujít, je místní zmrzlina z pouličních stánků (nazvaná dundurma) nebo turecký jogurt. Za pozornost stojí i ayran, nápoj založený na jogurtu, ale kyselejší a řidší. No a ještě lahůdka na konec. Když vycestujete do Istanbulu v zimě, objednejte si na zahřátí horký nápoj salep. Chutná trochu jako mléčný pudink, dochucuje se cukrem a skořicí a místní vás nezapomenou upozornit, jak úžasné je to afrodiziakum. No..., uvidíte.

Jíme hlavou - o kávě a čaji

V Istanbulu je káva a čaj velice oblíbeným nápojem, a tak se tyto dvě tekutiny podíváme. Káva i čaj patří ve světě k oblíbeným nápojům. Oba nápoje jsou spotřebiteli vyhledávány především kvůli povzbuzujícím účinkům. 

Co mají společného?

V kávě se vyskytuje kofein. Alkaloidy obsažené v čaji se souhrnně označují jako tein (kofein, teofylin, xantin, theobromin a adnin). 

Druhy kávy a čaje

U kávy rozlišujeme dva základní druhy. Arabica patří mezi lepší a kvalitnější kávy. Robusta je chuťově výraznější a obsahuje oproti arabice více kofeinu. U čaje rozlišujeme čaje černé, zelené a bílé pocházející z čajovníku Camellia sinensis a nečaje pocházející z jiných rostlin než je čajovník.

Nápoje k nám přišly z Afriky a Asie

Káva pochází z Etiopie. Z Etiopie se káva rozšířila do celého světa. Kávovník, ze kterého se káva vyrábí, je stálezelený keř nebo strom a řadíme ho mezi ovocné dřeviny. Má oválné, na konci zašpičatělé listy a bílé květy připomínající vůni jasmínu. Plody, které se vyvinou asi z poloviny květů, jsou tmavě červené peckovice se dvěma semeny uvnitř - kávovými zrny.

Čaj má původ v Číně. Čajovníky jsou stálezelené rostliny. List čajovníku je zelený, lesklý s jemnými chloupky. Květy jsou bílé nebo růžové. Čajovník exituje ve třech variantách: čínské, assámské a indonéské. Z těchto variant vzniklo ve světě mnoho kříženců.

Zajímavá místa, uličky i zákoutí ale naleznete po celé naší republice a hned budete vědět, kam na rande.

Zdroj: http://www.greatistanbul.com/

[ivi]