Japonský koncept smyslu života. V dnešní době všichni nestíhají, každý druhý má svoje „depky“. Hodně lidí má tendence vidět všechno šedivé a ještě tmavší, než to opravdu je. Ne nadarmo se tvrdě pracující Japonci dožívají vysokého věku, vědí totiž, jak nalézt svoje ikigai.
Je to stav, kdy děláte to, co vás opravdu baví. Pracujete tak, že jste šťastni, děláte užitečné věci, máte radost z práce a ještě navíc pravidelný příjem. Je to váš osobní pocit a stav, kdy s radostí vstáváte do nového dne a těšíte se na nové výzvy. Nemoci se vám vyhýbají oklikou a vy jste šťastni za ten život, který vedete. Věk, ani nic jiného pro vás není překážkou. Nebojíte se, že nebudete moct v důchodu cestovat s batohem po světě, nebo studovat univerzitu třetího věku. Ve svém okolí určitě někoho takového máte. Někoho, kdo je neustále nabitý pozitivní energií a vše podle vás zvládá s lehkostí.
Je rozdíl mezi utíkáním od problémů a mezi tím, zda si půjdete za svým, abyste byli opravdu šťastni. Nesmíte se neustále dívat na své okolí a na to, co tomu kdo řekne a jak budete působit a vypadat před ostatními. Můžete si myslet, že budete šťastni, když se sbalíte a odjedete bydlet někam hodně daleko a to nejlépe na pláže s bílými písky, ale i tady nebudou šťastni všichni. Někoho jeho problémy doženou anebo si vytvoří jiné. Není to o místě, kde žije, ale o tom, jak žijete. Ikigai je především váš šťastný a spokojený pocit ze svého života, ze svých činů a ze svých rozhodnutí. Japonci vědí, jak na to, a proto se od nich můžete ledasco dozvědět a přiučit.
Ne každý dokáže dojít do takového stavu, aby si užíval život a byl šťastný za to, co má a za to, co mu život připravuje do cesty. Spousta lidí má problém už na samotném začátku. Nedokážou se ocenit a nedokážou říct, v čem jsou opravdu dobří. Jsou to nejčastější a nejoblíbenější otázky například při pohovorech do nového zaměstnání. A když se zde nedokážete prosadit, nedosáhnete nikdy takové práce, která by vás bavila, naplňovala a ještě navíc dokázala nadstandartně uživit. Japonci s tím problém nemají, dokážou říct, v čem dobří jsou, dokážou najít na všem především to pozitivní a vyzdvihnout i to, že jsou třeba jen řidiči, kteří dokážou bez nehody dojet z bodu A do bodu B. Přiznejte si sami sobě, když by se vás někdo zeptal, v čem jste dobří, začnete hned přemýšlet nad dalším milionem věcí a okolností, budete do svého hodnocení motat srovnávání se s ostatními a vaše sebevědomí. Nejinak tomu je i například při celoročním hodnocení vašeho výkonu ve vašem stávajícím zaměstnání a nejedna matka, nedokáže s čistým srdcem říct, že je opravdu v tom, jak vychovává svoje děti a jak se o ně stará, dobrá. Spousta žen sice řekne, že jsou dobré matky, ale hned začnou poukazovat na to, co se jim nepovedlo a v čem jsou jejich děti horší, než ty sousedů. Existují samozřejmě ale zase i opačné matky, ty, které mluví o svých dětech jako o polobozích, kteří jsou nejlepší ze všech. Jenže každý je nějaký a každý má nějaké své chybičky a každý sám nejlépe ví, v čem je on nebo jeho děti „opravdu“ dobrý. Z chyb je potřeba si brát příklad a ponaučení, ale rozhodně by to nemělo být to, co budete tahat na povrch, když se vás někdo zeptá: „A v čem jsi opravdu dobrý?“.
To je také občas obrovský problém, najít a přiznat si to, co vás opravdu baví. Líbí se vám například hudba Karla Gotta, ale „všichni“ poslouchají nějaký pop rock? Kdo to dokáže přiznat, málokdo. Pustí ho raději někde v soukromí a před ostatními budete jeden z davu. Ten, co poslouchá to, co oni, ten, co dělá to, co oni a ten, kdo nevstupuje z řady těch, co si neustále stěžují. Už jako malé děti vám rodiče říkali, co vás bude bavit. Někteří mají štěstí na ty rodiče, kteří se snaží, aby jejich potomek našel sám sebe. Dají mu možnost zkusit od všeho něco, jako například hokej, kreslení, běhání, angličtinu nebo třeba hru na klavír. Každý musí najít sám to, co ho opravdu baví a to co ho opravdu dokáže udělat šťastným. To jsou ty správné pocity, když se chcete něčemu věnovat, musíte mít pocit štěstí, radosti a euforie. Je obrovská spousta lidí, která na neumí odpovědět na to, co je opravdu baví. A to, že neví, není ani špatně ani dobře, je to prostě tak. Ikigai je o tom, že se začnete na svůj život a své okolí dívat úplně jinak.
Japonsko je technologickou velmocí. Ikigai je způsob, jak ráno vstát. Samotný název se skládá ze dvou slov: iki, což znamená život a gai, což znamená realizaci toho, v co opravdu doufáte. Zatím neexistuje žádný přímý překlad do angličtiny, češtiny nebo jiného jazyka. V Japonsku je mnoho knih věnovaných ikigai, ale jen jedna, považována za tu nejlepší, byla vydaná roku 1966. Japonští lidé věří, že součet všech každodenních malých radostí má za následek ty větší radosti života jako celku. Tím, že si uvědomíte tento koncept, vám může jenom pomoci, abyste začali žít život, který vás bude více naplňovat a ve kterém budete více spokojeni a šťastni.
Abyste našli svoje ikigai, položte si pár otázek:
Hledání odpovědí a rovnováha mezi těmito čtyřmi oblastmi by mohlo být cestou k nalezení vašeho ikigai. V samotném Japonsku je ikigai pomalejší proces a často nemá nic společného s prací nebo snad s příjmy. Ikigai není něco velkého nebo mimořádného, je to jen o naprogramování sám sebe. Nalezení odpovědi na otázku, co děláte špatně, když si připadáte jako křeček ve svém kolečku a nevíte, jak dál a co více dělat pro to, abyste byli se svým životem spokojeni.
Je pochopitelné, že pohled na váš život, vaše životy a vaše priority hodně ovlivňuje také věk a společenské postavení. Pro každého, jehož práce je hlavním smyslem života, přijde jako úleva, když přijde čas k odchodu do důchodu a začne hledat své nové ikigai, nový a jiný způsob, jak být šťastný. Své štěstí můžete potkat i s novým vztahem, láska a zamilovanost dělá divy. Proč tedy nezkusit potkat někoho nového a jít svému štěstí naproti? Třeba to jediné co vám chybí, je jen ten celoživotní partner. A i když už venku nevládne léto a teploty se postupně snižují, můžete se seznámit i online. Je spousta těch, kteří čekají osamoceni na síti a jsou z Prahy, Ostravy, Českých Budějovic, Pardubic, Plzně nebo třeba Ústí nad Labem a Karlových Varů.
[kač]