Fobie: čeho všeho se bojíme

Každý se něčeho bojí. Je to normální. Tedy do určité míry. Pokud obyčejný strach překročí jisté hranice, stává se úzkostí. Říká se jí fobie. Vzhledem k tomu, že jich známe přes pět set, možná nějakou máte a ani o tom nevíte.

Nejčastější fobií vůbec je aviafobie neboli strach z létání. Seznam fobií stále narůstá. Nedávno vědci upozornili na nebezpečí Facebooku. Lidé s větším množstvím přátel se začínají bát, že s nimi nestihnou být v kontaktu. Že by facebookfobie?

Aichmofobie

Strach z ostrých předmětů (nůžek, jehel, drátů, hrotu pera, deštníku). Někdo asi viděl pohádku o Šípkové Růžence! A takových je hodně, takže patří k nejrozšířenějším fobiím vůbec. Někdy děsí už jen ukazující prst.

Basifobie

Strach z chůze. Nebo že by to byla jenom lenost? Zni to trochu jako vtip, ale není, někteří postižení nedokážou ani stát. Občas je možná vídáme před barem. Ačkoli to asi nebudou basifobici.

Coulrofobie

Strach z klaunů. Většinou jím trpí starší či dospělí. Mají buď osobní zkušenost, nebo za to může televize. Coulrofobik je i herec Johnny Depp. Chápu, klaun z hororu It mě taky nadlouho vyděsil!

Dysmorfofobie

Člověk vidí své tělo deformované. Pro pomoc si chodí k dermatologům, plastickým chirurgům, stomatologům. Vyhýbá se lidem, zakrývá se, líčí. Muskulární dysmorfik vidí ochablé svalstvo. Takže to jsou ti chudáci v posilovně!

Emetofobie

Strach ze zvracení. Tak ten máme po prohýřené noci asi všichni. A nejvíc noční taxikáři. Emetofobie má ale ještě jedne význam - strach z nedostatečné pozornosti. Je to dokonce pátá nejčastější fobie na světě. Může za to rodičovská výchova.

Fotofobie

Strach ze světla, světloplachost. To by v součastnosti nemusel být až takový problém - upíři jsou v módě. Jinak je to těžká porucha a nejen psychická, objevuje se i jako příznak některých nemocí, třeba meningitidy.

Gymnofobie

Strachz nahoty, vlastní i cizí. Pramení většinou z obecné úzkosti spojené se sexualtou či z fyzické méněcennosti. S nahotou druhých se to v některých případech dá celkem pochopit. Nuda pláž je zlý sen!

Hexafobie

Strach z čísla šest. Ve školách bují spíš strach z pětek. Hexafobik je ale zvláštní. Šestky se bojí jako čert kříže, ale zároveň ji vyhledává. Je jí dočista posedlý. Vše, co nesouvisí s šestkou, je nuda, všeho, co je s ní spojeno, se děsí.

Chrematofobie

Strach z peněz. No řekněme, že tato nemoc je u nás v současné době poněkud vzácná. A některým lidem by takový občasný malinký záchvat chrematofobie nezaškodil, co říkáte?

Ideofobie

Strach z myšlenky. Další poměrně rozšířená porucha. Stejně jako fronemofobie, což je strach z přemýšlení. S ideofobií bojuje poměrně velké množství lidí - a celkem úspěšně. Myšlenka nikde žádná.

Judeofobie

Strach z Židů a židovství. Jak nebezpečná může taková fobie někdy být, pocítil během druhé světové války celý svět. I když v případě Hitlera nebyla tato fobie zdaleka jedinou posedlostí.

Koumpounofobie

Strach z knoflíků. Řešení je nasnadě. Cvočky, suché zipy, tkaničky. Nevstupovat do galanterie! Pobyt mezi lidmi je ale vskutku zatěžkávací zkouškou. Člověk si to neuvědomuje, ale knoflíky jsou všude.

Logizomechanofobie

Neboli kyberfobie - strach z počítačů nebo z práce na počítačích. Tuto fobii odborníci předvídali už v šedesátých letech minulého století jako šok z budoucnosti. Občas jí trpíme tak nějak všichni.

Mageirocofobie

Strach z vaření. Jestlipak nepodezíráte toho svého (či tu svou) z neschopnosti či lenosti neprávem? Odpor ke sporáku může být nepřekonatelný! Možná máte doma mageirocofobika.

Nomofobie

Strach ze ztráty mobilního telefonu či signálu, z nedostupnosti, tedy ze ztráty kontaktu s ostatními lidmi. Stačí chvíli pozorovat lidi kolem - každý druhý, zdá se, touto fobií alespoň občas trpí.

Optofobie

Stach otevřít oči. To vám možná říkali přátelé, kdy jste zaslepeni láskou neviděli pravou tvář své vyvolené druhé polovičky. "Otevři oči!" Myšleno obrazně. Mít zrak v pořádku a bát se ho použít? Nejen slepci asi nechápavě kroutí hlavou.

Paruréza

Aneb syndrom stydlivého měchýře. Jít si ulevit na veřejné záchodky? Ani náhodou! Je obtížné, nebo dokonce nemožné vymočit se jinde než doma. Druh sociální fobie, která postihuje až 7 % populace.

Rabdofobie

Strach z rákosky anebo z kouzelnické hůlky. Momentálně nejspíš vedlejší efekt sugestivní ságy o Harry Potterovi. Kde jinde by tyto dvě propriety mohly být dnes ke spatření?

Syngenezofobie

Strach z příbuzenstva. Poměrně pochopitelná záležitost. Každý jistě máme mezi příbuznými nějakou tu nepříjemnou osobu, jejíž přítomnost v nás vyvolává nevysvětlitelný stav úzkosti. Někdy možná i vysvětlitelný.

Triskaidekafobie

Strach z čísla 13. V některých hotelech ani nemají pokoj s tímto číslem, jinde chybí 13.patro buď na číselníku ve výtahu, nebo je neobytné. Podobně tetrafobie je chorobný strach ze čtyřky, častý ve Východní Asii.

Uranofobie

Strach z nebe. Fakt je, že poslední dobou padá z oblohy ledasco. Kousky družic, meteority, klasické kroupy. Pokud by se však měl člověk bát, že spadne rovnou celé nebe, pak je strach vycházet ven pochopitelný.

Venustrafobie

Strach z krásných žen. Když si odmyslíme make-upy, pušapky a stahovací kalhotky, zase takový problém to nebude. Doporučuje se vycházet v brzkých ranních hodinách. Jízda MHD v tu dobu nepředstavuje žádné výrazné nebezpečí.

Wikifobie

Strach z Wikipedie. Co na to říct? Za žádnou cenu nenavštěvovat webové stránky www.wikipedie.com. Případně pro jistotu ani internet jako takový.

Xerofobie

Strach ze sucha a suchých předmětů. Naložit se do vany? Případně do bazénu? Jistým řešením, a ne nepříjemným, může být bydlení někde u moře, tam je všechno pořád alespoň trochu vlhké.

Zombiefobie

Strach ze zombie. Bezpochyby má co do činění se stoupající vlnou filmů o upírech a jiných nemrtvých. Tam se to zombíky jen hemží. Díky filmové technice je hranice fikce a reality pro mnohé evidentě mlhavá.

Strach, který ochromuje

Fobie znamená strach. Už pouhé pomyšlení na to, co vás děsí, ochromuje. Ten strach je tak velký, že i když chápete jeho nesmyslnost, neumíte ho potlačit. Zatímco běžný strach má konkrétní příčinu, tohle je jiné - úzkost, jejíž důvod nelze definovat. Ten, kdo trpí těžkou fobií, se při záchvatu paniky bojí o život. Snaží se proto za každou cenu vyhýbat situacím, které ji vyvolávají. Což pokaždé dost dobře nejde. Bát se sám sebe (autofobie), jídla (sitofobie) nebo třeba spánku (hypnofobie) může člověku dost zkomplikovat bytí.

Jiné fobie znějí spíš jako šikovná výmluva. Třeba takový nepřekonatelný odpor k práci (ergofobie) nebo k rozhodování (decidofobie), případně k vyslovení určitého slova (onomatofobie). Takových onomatofobiků možná znáte. Jiné fobie vypadají jako vtip. Třeba strach ze zubních párátek (dentoskalpofobie). Anebo z piva či vína. To musí být utrpení. Ale taková panofobie (strach ze všeho), to je tedy něco!

Jak se pozná?

Typické bušení srdce, obtížné dýchání, pocit na omdlení, bolest na hrudi, sucho v ústech, třas, návaly horka a zimy. Člověk cítí ohrožení, obavu ze ztráty sebekontroly, točí se mu hlava.

Jak bojovat se stresem, který vyvolává

Psychický stres přispívá ke zvyšování volných kyslíkových radikálů v organismu. Ty postupně umí rozvinout celou řadu onemocnění. Všem onemocněním předchází chronický zápal způsobený oxidativním stresem, který nenápadně vzniká působením volných kyslíkových radikálů. Oxidativní stres začne v organismu převládat, když v něm není k dispozici dostatek antioxidantů, potřebných na odstranění přebytečných reaktivních sloučenin kyslíku. Ty v organismu narušují buňkové membrány a další molekuly (cukry, tuky-cholesterol, bílkoviny a buňkovou DNA).

Antioxidanty chrání buňky před oxidačním stresem

Na rozdíl od akutního zápalu, který představuje fyziologickou obrannou reakci organismu a končí v optimálním případě zahojením, je chronický zápal vysloveně škodlivým procesem. Může vést až k závažným onemocněním s fatálními následky. Při nedostatku antioxidantů je postižen hlavně imunitní a nervový systém. Velmi častý je výskyt nedostatku vitaminu C. Doplnění tohoto vitaminu má proto velký význam pro udržení fyziologických funkcí v organismu během onemocnění ale i v prevenci.

Účinnost vitaminu C závisí na jeho hladině v krvi

Vitamin C je rozpustný ve vodě a po jeho užití prostupuje do krve pomocí tzv. sodíkových přenašečů. Těch je však ve střevě omezené množství, což má za následek, že vitamin C se může absorbovat do krve jen v limitovaném množství. Při jednorázové dávce vitaminu C se vstřebá do krve ze střeva maximálně 200 mg a zbytek vitaminu C se z těla vyloučí. Ale jeho nadbytečné nevstřebané množství může podráždit sliznici střeba a způsobit i průjem.

Zahoďte strachy, podívejte se na fotoseznamku, vyberte si někoho třeba z matičky Prahy a pozvěte dotyčného na rande, nebudete litovat.

[ivi]