Finanční nevěra může být stejně ničivá jako ta sexuální. Zatímco ženy obvykle zatahují "jen" pár kousků na sebe, muži skrytě investují do drahých koníčků nebo tají dluhy, které mohou zruinovat i jejich manželky.
Finanční nevěra má mnoho odstínů. Americký terapeut Matt Lundquist, který se specializuje na finanční poradenství pro páry v krizi, tvrdí, že dluhy, půjčky nebo sázky, o nichž druhý z partnerů neví, jsou mnohonásobně horší než prosté zatajování nákupů typu Tyhle boty nejsou nové, a navíc byly ve slevě. Peníze zrcadlí - nejde o ten konkrétní prohřešek, ale o to, co je za tím. Proč musíte tajit nákupy?
Kdo v páru má větší finanční kontrolu nad tím druhým? Mnoho lidí si myslí, že finanční nevěra je stejně špatná jako ta fyzická. Nebo dokonce ještě horší. Obě nevěry zabíjejí vztahy ze stejných důvodů: najednou už není možné partnerovi nebo partnerce důvěřovat, spolehnout se na něj, své tu hraje i stud, výčitky, zklamání. Peníze symbolizují svobodu, úspěch a stabilitu. I proto se finanční nevěra tak těžko odčiňuje.
Jinými slovy: pokud máte potřebu tajit nákupy, není ve vašem vztahu správně nastavená rovnováha moci. Peníze jsou o moci a vlivu. Nebo ještě jinak: peníze jsou zhmotněná energie. Energii dáváte do práce a za práci dostáváte peníze. Problém může nastat, když děláte práci, která vás stojí energii, ale peníze za ni nedostáváte: třeba výchova dětí nebo práce v domácnosti. Tady je namístě, aby si oba dva manželé uvědomovali, jak by se taková práce dala ekonomicky vyčíslit.
Právě ve chvíli, kdy má například žena na mateřské mnohem nižší příjem než muž, ale odvádí celodenní péčí o děti minimálně stejně náročnou a záslužnou práci, je dobré si sednout a otevřeně probrat, jak bude vypadat nové uspořádání rodinného rozpočtu. Jedno správné řešení neexistuje, jediným jeho kritériem je soulad a spokojenost obou stran. Nikdo v manželství by neměl mít pocit, že na toho druhého doplácí, a naopak, nikdo by neměl být v podřízené pozici někoho, kdo "škemrá" o kapesné.
Dospělí ve vztahu patří na tutéž úroveň, podřízený či nadřízený vztah odkazuje do zaměstnání nebo do armády, ne do manželství. Peníze ve vztahu musí být transparentní. Když nejsou, dělá to zlou krev. Obecně se radí, aby si oba v páru vedli přehled příjmů a výdajů. Aby skutečně všechny příjmy a výdaje evidovali, jsou na to fajn aplikace. Stává se, že lidé mají pocit, že přece vědí, kolik a za co utratí.
Když si to poctivě zapisují, nestačí se divit. Muži ve vztazích opravdu často nevědí, kolik se utratí za jídlo nebo za drogerii, kolik stojí kroužky pro děti nebo oblečení. Výdaje na domácnost a na děti jsou přitom společnými výdaji, nikoli výdaji, které by měly jít na vrub jen jednomu z páru. Stává se, že doma zůstává žena se 3 dětmi, roky se o ně stará, manžel vydělává a dává jí jen něco jako kapesné. Ona se rozhodne, že chce od něj odejít. A teprve v té fázi jí dojde, že nemá vůbec žádné vlastní peníze.
Jak tedy zacházet s penězi v manželství, aby nedocházelo ke zbytečné frustraci a následné finanční nevěře? Dobré je mít společný účet, ze kterého odcházejí všechny společné platby za nákupy, nájem a výdaje za děti, a pak dělit zbylé peníze na rezervu pro domácnost nebo třeba na plánovanou dovolenou, a na další dva účty pro každého z manželů na jejich koníčky. Prakticky neexistuje pár, ve kterém by jeden z partnerů neměl aspoň nějaké malé finanční tajemství. Jen tomu neříkají finanční nevěra, protože původní anglický pojem financial infidelity neznají.
Dá se finanční nevěra charakterizovat jako ženská, nebo jako mužská? Když muž vytvoří dluh, třeba kvůli nepodařenému podnikání, je to pro něj obtížné přiznat. Souvisí to zřejmě s pocitem, že má být lovec a živitel a že zadlužení je v rozporu s touhle jeho rolí. Tak manželce o dluzích neřekne - a průšvih je na světě. Dluh vytvořený v manželství jedním z manželů je totiž dluhem společným - i když o něm ten druhý neví.
Muži mají také častěji dražší koníčky. Často jezdí na kole a investují skutečně hodně do vybavení, podnikají, mohou si to dovolit. Žena pak většinou říká: však já mám také svoje koníčky! Když se jich ale zeptáte, co za koníčky mají, řeknou, že jejich koníčkem je šití z recyklovaných materiálů. Obchází second handy, za pár korun kupují zajímavé kousky a přešívají je, dělají z nich opravdu originální věci.
Je taková nevyváženost nevěrou? Ne nutně, pokud jsou oba partneři informováni o výdajích toho druhého a nemrzí je to, je to v pořádku. Navrhuje se, aby si v případě takhle velkého rozdílu ten skromější z partnerů dával bokem stejné peníze, které ten druhý investuje sám do sebe.
Také existují takové zaručeně šťastné páry, které přísahají, že se nikdy nerozvedou, a za měsíc kolem vás proběhne informace, že někdo viděl jejich rozvodové papíry. Jak pak půlit hypotéku a majetek? Manželé pak často dostávají lyže a kola pořízená ze společných peněz, zatímco manželky do péče děti.
To, co se nejprve tvářilo jako zanedbatelná neupřímnost, může časem nebo za určitých podmínek přerůst v něco horšího. Pokud totiž rozhodování o penězích převezme jen jeden z partnerů nebo pokud jeden z partnerů vydělává výrazně víc a dává to tomu druhému "sežrat", bují ve vztahu podmínky ne už pro finanční nevěru, ale pro ekonomické domácí násilí. Což je vedle skutečného bití nebo psychického týrání jedna z forem domácího násilí.
Vyjednávací moc ženy se zvyšuje s klesající finanční závislostí na partnerovi - výskyt partnerského násilí klesá se zvyšujícím se relativním finančním přínosem žen. Takže odstraňování rozdílu v příjmech mužů a žen a vyrovnávání jejich finančního přínosu v partnerském vztahu může mít pozitivní dopad i na snižování výskytu partnerského násilí.
Podle výzkumu zažilo nějakou podobu ekonomického násilí 13 % žen. Čísla se nijak neliší od těch na Západě. Každá desátá žena doplácí na finanční nevěru svého bývalého partnera nebo manžela. Jsou to častěji ženy, kdo řeší zhoršení finanční situace v důsledku rozpadu vztahu. Nejvíc je to vidět v kategorii do 35 let - tam platí dluhy po svém expartnerovi 14 % žen. V Česku se zatím na finanční nevěru a s ní spojené násilí nespecializuje téměř nikdo, sotva jsme uznali existenci fyzického a psychického domácího násilí, přestože to finanční je podobně podstatné.
Mluvit o penězích ve vztazích je nám pořád tak trochu trapné, dokud není pozdě. "My se přece milujeme, o peníze nejde", začíná mnoho párů. A končí pak v troskách finanční nevěry.
Co s tím? Existují tři body, které je dobré dodržet: mluvte o svých finančních představách dřív, než si to vynutí okolnosti, buďte otevření a neberte to jako test, ve kterém můžete vy nebo partner propadnout. I kdybyste se neshodli na tom, jak spravovat společné finance, bude to cenná lekce. Zjistíte, kde máte styčné body a kde se rozcházíte. Za měsíc to zkuste znovu, třeba budete blíž kompromisu.
Jestliže jste pětkrát a víc odpověděli ANO, je míra vaší finanční nevěry docela závažným problémem. Stejně tak, pokud odpovídáte ANO na poslední tři otázky. Jestli podezříváte z finanční nevěry svého partnera, ptejte se na tyhle otázky jeho. A nejostražitější buďte právě u posledních tří bodů: zatímco mlžení o tom, kolik stál nový prut na ryby nebo ta krásná jógamatka, je odpustitelné, utajené půjčky a dluhy jsou pro vztah ničivé.
Barbora, 48 let: "Manžel náhle zemřel a já jsem pozdě zjstila, že se topil v dluzích. Bohužel podle našich zákonů je za něj všechny budu muset zaplatit, pokud nedokážu u soudu, že jsem o jeho podnikání neměla tušení."
Že ještě partnera/ku nemáte? Na nic nečekejte a seznamujte se.
[ivi]