Deštěné pralesy: Kdo se bude zodpovídat? - 2. část

V předchozím díle jsme skončili u toaletního papíru. Ten byl totiž terčem kritiky ze strany Světového fondu ochrany přírody, který na základě vlastního testování konstatoval, že firmy používají především dřevo z čerstvě pokácených stromů. Věděli jste to? Není to šílené? Dnes budeme pokračovat...

Smutné prvenství

Protože je amazonská oblast největším tropickým deštným pralesem světa, těší se také největší pozornosti. Ve skutečnosti to však není propagovaná Amazonie, kdo drží smutné prvenství v rychlosti úbytku lesního porostu. Nejhůře jsou na tom lesy v Asii, které mizí rychlostí 1,2 % z rozlohy ročně a číslo stoupá. Destrukce v Amazonii činí asi 75 000 km² ročně, což je sice tragické, ale vzhledem ke stávající rozloze snesitelnější než na asijském kontinentu. Zráta území tropických deštných pralesů v Asii probíhá hrozivě rychle.

Krásné zelené plochy v Malajsii se pod lidskýma rukama změnily v holé mýtiny, pro Borneo bylo rozsudkem smrti objevení nalezišť cínu. Vůbec nejhůře je na tom ostrov Jáva, který byl téměř kompletně odlesněn. Ve všem zmaru lze narazit i na světlé výjimky. Papua-Nová Guinea oplývá vcelku zachovalým územím deštného pralesa, když ze své původní rozlohy ztratila "jen" 25 %. Otázkou ovšem je, jak dlouho jí to vydrží...

Jak na černém kontinentu

Západní Afrika už ztratila většinu pralesů. Třeba Ghana stihla ve 20. století přijít o 90 % svých lesů, protože na této surovině stojí spolu s kakaem a zlatem základ její ekonomiky. Tento stav naštětí neplatí pro celou Afriku. Střed kontinentu je stále hustě zalesněn a pouze řídce obydlen. Jenže opět platí, že může jít pouze o dočasný stav, protože se řada chudých zemí dobrovolně nabízí zahraničním firmám, láká je na daňové úlevy apod. Rostoucí populace a vzrůstající tlak ze zahraničí tedy dost možná povede k situaci ne nepodobné té v Asii.

Špatné je to i v Americe

Nejhorší stav na americkém kontinentu je v jeho středu, kde tamní tropické lesy ztratily přes 80 % své původní rozlohy. Je to způsobeno zejména dlouhotrvající pěstitelskou aktivitou (cukrová třtina, káva, apod.) a tradičním vývozem vzácného dřeva. Zlé je to také s karibským pralesem, který byl prakticky zničen nekontrolovanou těžbou dřeva, např. mahagonu, nebo s lesními posrosty v Latinské Americe, které ubývají kvůli ilegálnímu pěstování kokainu a opia. V první řadě zemědělství, ale také průmysl a rozvoj měst způsobily, že byl téměř zlikvidován deštný prales v Austrálii, který dnes pokrývá necelého 0,5 % kontinentu, ani ne.

Smutné důsledky destruktivity

Každým rokem je zničena oblast tropických deštných pralesů, která je větší než plocha státu New York. Tato skutečnost nepředstavuje nic menšího než ekologickou katastrofu.

V první řadě je vytrvalým kácením lesních porostů vynesen rozsudek smrti nad všemi druhy tamních živočichů a rostlin. Ti přicházejí o přirozené životní prostředí a rukou člověka se nezřídka dostávají na pokraj vyhynutí. Kromě toho je deštný prales jakousi obrovskou lékárničkou, představující zdroj mnoha látek nezbytných k výrobě léků a dalších medicínských výrobků. Jakmile si lidstvo vykácí všechny pralesy, medicína o tyto možnosti definitivně přijde.

Neušetří ani domorodce

Jedni na odlesňování vydělávají, druzí jím trpí. Do druhé skupiny se však neřadí pouze zvířata či rostliny, ale také lidé, kteří nestihli nebo nechtěli udržet krok s civilizací 21. století. Odlesňováním jsou podle všeho ohroženy miliony lidí. Jenom v Brazílii bylo v první polovině tohoto století vyhubeno 87 indiánských národů. Důvodem je, že při honbě za penězi není brán zřetel na základní lidská práva ani na samotnou existenci těchto lidí. K ohroženým kmenům patří indiáni Amazonie a Střední Ameriky, Pygmejové centrální Afriky, Penakové na Borneu, Batakové na Filipínách atd.

Kmenové skupiny jsou stlačeny, musely opustit svá sídliště kvůli kácení. Jejich životní styl se od lovu a sběračství mění k farmářství, přičemž mnoho z nich žilo v pralesích před ohrožením ekosystému po celé generace.

Atmosferické dopady

Odlesňováním lidé škodí sami sobě. Přestože se o tom dodnes vedou spory, je docela možné, že pralesy významnou měrou ovlivňují celosvětové klima. Spolu s ubývající plochou tropických deštných pralesů tak vzrůstá množství oxidu uhličitého v atmosféře, což vede k prohlubování skleníkového efektu a s ním spojeného globálního oteplování. Nárůst objemu skleníkových plynů narušuje citlivou přírodní rovnováhu a způsobuje hromadění většího množství tepla, než je přirozené. Kromě toho vede odlesňování k erozi půdy a náplavám řek a oceánů. Náplavy mohou zničit zásobárny pitné vody a také zahubit některé mořské živočichy.

Zábrana proti povodním

Těžba vzácných dřev, kterých se v pralese vyskytuje jen málo, má navíc destruktivní dopady na okolní stromy, které jsou neohleduplným kácením poškozovány rovněž. Dochází k jejich vykořenění, polámání větví a narušení kůry. To ve výsledku vede ke kritičtějšímu úbytku lesní plochy, než byl původní záměr. Lesy jsou navíc protkány přítupovými silnicemi určenými k efektivní těžbě, které okolní přírodě rovněž ubližují způsobenou erozí a znečišťováním vzduchu i okolních toků při výstavbě.

Odlesněné plochy navíc nedokážou na rozdíl od hustého pralesa efektivně zamezit záplavám.

Zástupci pralesní fauny, o které můžeme přijít

Spolupracují jako lidé

Kdo: šimpanz učenlivý, primáti

Tito lidoopi obývají především stromové savany a tropické deštěné lesy do 3000 metrů nad mořem. Většinu svého života tráví v korunách stromů, kde mimo jiné i spí v hnízdech, vlastnoručně sestavených z okolní vegetace. Žijí zpravidla v tlupách o několika desítkách jedinců a na základě jejich pozorování víme, že vzájemná kooperace probíhá podobně jako u člověka. Jedinci si vzájemně pomáhají, zdraví se, pečují si vzájemně o srst, ale také se nezřídka dostanou do sporů, při kterých nápadně ježí chlupy a hlasitě vřeští.

Kriticky ohrožený příbuzný

Kdo: orangutan bornejský, primáti

Jak už název napovídá, žije tento lidoop na ostrově Borneo. Celé dny tráví v korunách stromů, což z něj dělá největšího stromového savce na světě. Orangutan bornejský má mimořádně dlouhé horní končetiny a na nohou uchopovací prsty s protistojným palcem. Spolu s pohyblivým zápěstími, kyčli a rameny jde proto o ideální výbavu k preciznímu šplhání po stromech navzdory značné váze, která u těchto orangutanů dosahuje až osmdesáti kilogramů. Orangutani bornejští se bohužel řadí mezi kriticky ohrožené druhy, okrádané o životní prostředí vlivem odlesňování a zabíjené či zaživa chytané k životu v zajetí.

Maličký obyvatel obřích pralesů

Kdo: kosman zakrslý

Kosmanovo drobné tělo dorůstá asi 15 centimetrů a jeho hmotnost se pohybuje okolo 140 gramů u samců a 120 gramů u samic. Tato čísla sama o sobě napovídají tomu, že se jedná o jednoho z nejmenších primátů vůbec. Podobně jako většina dalších opic jsou i kosmani tvory společenskými, proto žijí alespoň v párech nebo v malých skupinách do deseti jedinců. Rozmnožování může probíhat až dvakrát do roka a samice zhruba po 120 až 140 dnech porodí od jednoho do tří mláďat, o které pečují především samci nebo skupina jako celek.

Kdo zabíjí jedním skokem?

Kdo: jaguár americký, šelmy

Jaguár se řadí do podčeledi velkých koček, kde je jediným americkým zástupcem. Přestože je obecně vzato vnímán jako třetí největší kočkovitá šelma na světě, jeho velikost se významně odvíjí od daného regionu a typu prostředí. Jaguáři preferují především pralesy a křovinaté oblasti blízko vody, ve které se dokážou navzdory krátkým nohám výborně pohybovat. Slovo jaguár pochází z domorodého yaguar, což v překladu znamená "ten, co zabije jedním skokem".

Původce věčné smůly

Kdo: delfínovec amazonský, sudokopytníci

Delfínovců žije v mohutném toku Amazonky a jejích přítocích asi 30 000. Přestože je v oblasti známá legenda o věčné smůle každého, kdo tomuto stvoření ublíží, jsou každoročně loveni v řádech tisíců. Delfínovci amazonští jsou až 2,5 metru dlouhá zvířata, dosahující hmotnosti do 140 kilogramů. Pro svou charakteristickou narůžovělou barvu získali přezdívku růžoví delfíni, nezřídka však bývají i bílí nebo šedí. Bolívie se jejich klesajícím počůtm v posledních letech snaží zabránit a tamní prezident před časem schválil zákon na ochranu tohoto unikátního druhu říčního delfína s odůvodněním, že se jedná o součást národního bohatství.

Mimořádně inteligentní pták

Kdo: ara ararauna, papoušci

Velký papoušek rodu Ara obývá zejména rozsáhlé území Jižní Ameriky od Trinidadu po Paraguay. Jedinci dorůstají asi 80 centimetrů a váží okolo 1 kilogramu. Mezi jeho obvyklou potravu patří různé plody, kokosové ořechy apod., za kterými se nezřídka vydává i desítky kilometrů od svého útočiště. Ary jsou monogamní a se svým partnerem žijí celý život. Březí samice snáší zpravidla 2 vejce, ze kterých se pak líhnou holá a slepá mláďata. Ara ararauna je běžně chována v zajetí zoologickými zahradami i soukromými majiteli, kteří si na ní zamilovali zejména nápadný barevný vzhled, milou povahu a mimořádnou inteligenci, díky které ji lze naučit mluvit.

Miniaturní silák

Kdo: herkules antilský, brouci

Herkules antilský unese 850násobek své vlastní váhy! Jeho maximální délka běžně dosahuje 19 centimetrů. Řadíme jej mezi vrubounovité a jednoho ze šesti zástupců rodu Dynastes můžeme najít i u nás. Je jím nosorožík kapucínek, který ovšem dorůstá do velikosti 4 cm. Za to, že je herkules antilský řazen podle velikosti na špičku žebříku mezi brouky, vděčí především svému mohutnému rohu, který tvoří až polovinu jeho délky.

Pokud si s partnerem také  vyberete jakékoliv zvířátko, důležité je, abyste byli všichni šťastní. A pokud svého partnera teprve hledáte, zaregistrujte se zdarma na online seznamce a zkuste si najít partnera tam, je to jednoduché!

[ivi]