Domů

Seznamovací dotazník

Fotoseznamka

Lifestyle magazín

Registrovat nyní

Všechny články O seznamovaní Zdraví a krása Volný čas Recenze Soutěže

Čokoláda jako surovina válek

29.leden 2018
Čokoláda jako surovina válek

Čokoláda má velmi dlouhou, bohatou, zajímavou i poučnou historii. Bez nadsázky je starší než leckterá světová náboženství. Vedle ocele, barevných kovů, ropy, obilí, cukru, výbušnin, léků apod. se strategickou surovinou v průběhu obou válečných konfliktů stala také čokoláda.

Čokoláda se po celá tisíciletí pokládala za něco výjimečného a luxusního, zprvu se dokonce prodávala v lékárnách. Nadšení vyvolané čokoládou se například projevilo i tím, že španělská infantka Marie Tereza Habsburská darovala francouzskému králi Ludvíku XIV. z dynastie Bourbonů čokoládu jako zásnubní dar. Jako oblíbený nápoj ve šlechtických a měšťanských domech se počátkem 18. století výroba a konzumace čokolády rozšířila téměř po celé Evropě.

Je zajímavé, že ačkoliv čokoládu dala světu Střední Amerika, bílí obyvatelé severní části tohoto kontinentu si zpočátku tuto pochutinu - na rozdíl od starého kontinentu - nijak zvlášť nepovažovali. Opravdu zelenou dostala překvapivě výroba čokolády v USA až v letech 1917 až 1918. Americké potravinářské podniky tehdy začaly vyrábět velké bloky hořké tmavé čokolády, ty se přepravovaly vojákům za moře na evropská bojiště první světové války, na místě se nasekávaly na menší kousky a rozdělovaly důstojníkům i mužstvu.

Společné velení americké armády, letectva, námořnictva, námořní pěchoty a pobřežní stráže totiž záhy zjistilo to, co již bylo známo vyspělým civilizacím Střední Ameriky okolo roku 1000 př. n. l. a co využívali ve válkách králové Mayů a Aztéků.

Čokoláda je přecpána látkami, které prospívají lidskému zdraví

Přibližně tři stovky obsažených komponent zahánějí hlad, dodávají energii, podporují vytrvalost, tlumí bolesti při zraněních, uklidňují a pomáhají odstraňovat depresi v těžkých životních podmínkách (díky produkci serotoninu, tzv. hormonu dobré nálady). Všeobecně známé jsou povzbuzující účinky alkaloidů fenylethylaminu, teobrominu a kofeinu. Důležitý je však také vysoký obsah antioxidantů flavonolu a polyfenolů (složité organické látky, které likvidují molekuly volných radikálů a chrání tím buňky před poškozením a stárnutím), vitaminů A, B12, D a E, hořčíku (působí příznivě na funkci mozku), fluoru, draslíku, vápníku, fosforu, železa, mědi a dalších stopových prvků.

  • španělské přísloví - "Myšlenky by měly být jasné a čokoláda hustá."

Nezávislé klinické studie z uplynulých padesáti let, vypracované na předních univerzitách v Kanadě (Toronto), Německu (Kolín nad Rýnem) a Harvard Medical School v USA, prokazují, že konzumace kvalitní čokolády (s vysokým obsahem kakaové hmoty - od 35 do 80 až 99 %) snižuje riziko mrtvice, rakoviny a cukrovky, rovněž přispívá ke snížení krevního tlaku.

Role čokolády ve světových válkách

Během války byla v Evropě čokoláda nedostatkovým zbožím. Vojáci bojujících zemí tehdy se závistí hleděli na příslušníky belgické armády, kteří do sebe cpali kvanta lahodného Toblerone. Firma toho samozřejmě využila  a na svých reklamách se představovala jako dodavatel belgické armády. Podobná situace vznikla o 25 let později během druhé světové války, kdy díky již rozvinutému americkému potravinářskému průmyslu patřila čokoláda ke každodennímu povinnému přídělu (odpovídajícímu 2500 kJ na den) potravy všech spojeneckých vojáků.

Ihned po skončení války se produkce čokoládových dobrot ve Spojených státech opět prudce zvedla - ovšem již s bohatým sortimentem a mnoha aktraktivními příchutěmi. Později se čokoláda dokonce stala součástí stravy amerických astronautů.

Čokoláda ve válce měla své místo

Druhá světová válka má dodnes mnohá tajemství, která se na povrch dostávají teprve po 70 letech od jejího skončení. Již v roce 1937, tedy čtyři roky před napadením USA Japonci, začalo velení jednotlivých složek americké armády přemýšlet nad tím, jak zajistit svým vojákům kaloricky dostatečné potraviny, aby mohli bojovat i v podmínkách, kdy nebylo možné zajistit přísun normální vojenské stravy. Takovými situacemi byl boj jednotek v obklíčení, seskok výsadkářů daleko za nepřátelskými liniemi, sestřelení letadel a dopad pilotů do moře, přežívání námořníků z potopených lodí, kteří měli být vybaveni dostatečnými dávkami potravin pro přežití v bezvýchodné situaci.

  • "Nikdy není tak špatně, aby to čokoláda nemohla vylepšit."

Bylo třeba vymyslet potravu, která by byla lehká a především energeticky vydatná. Volba byla jasná, bude to čokoláda. Vláda proto vyzvala renomovanou výzkumnou instituci "Hershey Center for Health and Nutrition" největší americké čokoládovny Hershey, založené roku 1894 ve městě téhož jména v Pensylvánii, aby vytvořila čokoládu splňující čtyři hlavní kritéria: tabulka bude vážit maximálně 113 gramů, bude mimořádně energeticky vydatná, odolná vůči vysokým tropickým teplotám a přiměřeně chutná.

Bohužel dosažený výsledek několikaleté práce byl tristní. Od roku 1940 vyráběný produkt zvaný D-ration by sice dokázal v podobě tyčinky uspokojit energetickou potřebu vojáka na jeden den, ale byl chuťově odporný. Kromě toho byla extrémně hutná, aby vydržela v teplém podnebí, byla tvrdá a nešla vůbec kousat. Musela se krájet na malé kousky a pouze cucat. Přes všechna negativa však nechutná čokoláda Hershey zachránila životy mnoha vojáků, především pilotům a dalším členům posádek, kteří se po havárii svého letadla ocitli někde uprostřed Pacifiku a s několika tabulkami zde přežili i několik týdnů.

Ač to americká vláda nechtěla připustit, mnoho tabulek čokolády skončilo jednoduše v koši. Vojáci byli ochotní jíst vše, jen ne tuhle prapodivnou hmotu. Čokoládě se přezdívalo posměšně Hitlerova tajná zbraň.

Čokoláda jako zbraň

Teprve nedávno se britská veřejnost dozvěděla o téměř fantaskním Hitlerově plánu na nahlodání morálky a znejistění běžného života obyvatelů ostrovního království. Ani v nejtěžší době německého bombardování Londýna a dalších velkých britských měst se zde nepřestal hrát kriket, byla otevřena divadla, kina, kavárny i puby. Nacističtí agenti měli zásobit zdejší trh výbušnými tabulkami kvalitní čokolády, která se i zde stala v průběhu války nedostatkovým zbožím. V materiálech Národního archivu v Londýně se píše: "Bomba byla vyrobena z oceli a obalena slabou vrstvou skutečné čokolády. Když by se na některé straně kousek čokolády odlomil nebo ukousnul, dojde k narušení pojistky a do sedmi sekund nastane exploze."

Cílem těchto "výbušných" cukrovinek bylo především vyvolat paniku. Nešlo tedy o smrtící nálože, takže konzument by byl pravděpodobně pouze zraněn. Ke skutečnému využítí tohoto nápadu však nedošlo, protože bylo včas odhaleno britskou výzvědnou službou M 15.

  • "Den bez čokolády je jako den bez slunce."

Ve 30. letech se v Německu začala vyrábět a skutečně prodávat i tzv. "radiová čokoláda". Výrobci vycházeli z tehdejšího názoru, že "slabší" radioaktivita prospívá lidskému zdraví. Proto přidávali do čokoládových tyčinek sloučeniny prvku radia a říkali zájemcům, že se po nich budou cítit lépe.

Čokoláda ve válce

Čokoláda pomohla vyhrát Rusům proti hitlerovské armádě

V souvislosti s uvolněním dříve utajovaných skutečností o Velké vlastenecké válce sovětského lidu po rozpadu bývalého SSSR sovětští vojenští historikové teprve nyní uvádějí, že cennou součástí přídělů především vojenských letců byla "gardová" čokoláda z potravinářského podniku "Rudý říjen". Sto gramů její tmavé čokolády dokázalo nahradit stravu na 24 hodin. Díky čokoládě dokázal přežít také legendární letecký stíhač Alexej Meresjev, který při sestřelení v březnu 1942 nad nepřátelským územím přišel o obě nohy a dokázal se za 18 dní doplazit do sovětských linií. Podle jeho slov mu po celou tuto dobu dodávala potřebnou energii právě čokoláda.

Když v roce 2014 zařadila ukrajinská vláda v Kyjevě mezi potraviny zakázané dovážet z Ruska také čokoládu právě od slavné firmy "Krasnyj Okťabr", vyvolalo to rozhořčení válečných veteránů.

Aztécká čokoláda

Ani trochu se nepodobala horké čokoládě, kterou dnes pijeme my. Nápoji říkali "hořká voda" - "xocoatl" (xocoe - kyselý, atl - voda), podával se při dlouhých přesunech bojovníků studený, měl ostrou a hořkou chuť díky dochucování exotickým kořením, pálivými chilli papričkami či hořkými mandlemi. Na povrchu "maxského hořčáku" musela být hustá pěna načervenalé barvy, které dosahovali mnohokrát opakovaným přeléváním tekutiny z jednoho poháru do druhého.

Možná to nezní příliš lákavě, ale podle zápisů v kronikách španělských dobyvatelů poslední aztécký vládce Montezuma II. byl schopen denně vypít až 40 zlatých šálků tohoto posilňujícího nápoje, kterému byly přisuzovány rovněž afrodiziakální účinky.

Kam jinam na rande než do čokoládovny s vybraným partnerem, určitě tam pro oba dva najdete něco zajímavého a hlavně lahodného!

[ivi]

Sdílejte tento článek na: