Češi jsou národem knihomolů

Titulek nelže, místo "co Čech, to muzikant" by se mělo začít říkat "co Čech, to čtenář". Průměrně trávíme nad knihou 33 minut denně a doma máme 250 knih. Když dojde na čtení, patříme ke světové špičce.

Kolik knih ročně přečtete? Já většinou kolem stovky. Nerozečítám jich ale více najednou, protože se ráda soustředím pouze na jednu dějovou rovinu. I tak se mi to zdá málo, a tak mě ostatní (velko)čtenáři pravidelně deptají myšlenkou, že čtou rychleji, více si z knížek pamatují, a hlavně: čtou kvalitnější knihy. Když se ale člověk podívá na český knižní svět a jeho statistiky, tak se uklidní, že je pořád lepší průměr. A to člověk vždycky slyší rád. 

Pokud patříte mezi typické Čechy, pak přečtete minimálně jednu knihu ročně. Takže teď jsme si hromadně oddychli: nad průměrem jsme všichni, protože jsme přece přečetli minimálně Padesát odstínů šedi (i když jsme u toho někteří trpěli). Podle statistik to skoro vypadá, že kdo nečte, není Čech, společně se Švédy, Brity, Dány, Holanďany a Slováky patříme mezi národy, které čtou nejvíc.

Detektivky táhnou

Taky byste četli víc, ale nevíte, co si vybrat? Je to klasický problém každého nepravidelného návštěvníka knihkupectví, který v záplavě pestrobarevných obálek najednou neví. Což ale není nic nového, už italský spisovatel Anton Francesco Doni si v roce 1550 stěžoval na to, že "knih je tolik, že nemáme čas číst ani jejich názvy". Celkem by mě zajímalo, co by řekl dnes, pro představu: naše největší nakladatelská skupina Albatros Media vydala v roce 2017-2018 1500 nových titulů a vydáváním knížek se u nás živí téměř 6000 subjektů.

Knihy nakupujeme nejčastěji podle žánru a osobního doporučení. Nejpopulárnějším žánrem je oddechová beletrie, s menším odstupem ji následuje beletrie klasická a literatura faktu. Největším oblíbencem je u nás Michal Viewegh, následuje E. M. Remarque, Dick Francis a Agatha Christie. A evidentně máme dvě národní hrdinky: babičku a Anastasii Steel. No,....

Čtenáři si v posledních letech výrazně oblíbili žánr detektivky, především z produkce severských autorů. Detektivka slibuje napínavý děj, jednoduchý vyprávěcí styl a zároveň příslib, že na konci se vše vyřeší. Silným žánrem, a to v každé době, je ženská romance. Ta si vede slušně už více než sto let a konec její éry je pravděpodobně v nedohlednu, byť byl na čas utlumen mánií kolem upírské verze zamilovaných příběhů.

Knihy jsou doma, ale kdo je čte?

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se z vás stal čtenář? Když stejnou otázku položili pravidelným čtenářům, 24 % z nich odpovědělo, že čtou hlavně kvůli tomu, že měli knihy kolem sebe jako děti. Zajímavé je, že děti více vnímají, že "doma byly knížky", než že by se z nich pravidelně četlo a věnovalo se jim. Hlavním důvodem, proč knihy kupujeme, je relax a zábava. Přestože času a prostoru na čtení mají lidé dnes poměrně málo, překvapivě volí téměř vždy román místo povídek.

Spíše než rychlý příběh s rychlým koncem čtenáře více zajímá rozvinutí postavy, chtějí svého hrdinu znát, chtějí s ním strávit více času. Zároveň se ale neradi zaplétají do složitějších, mnohavrstevných záležitostí, i proto dominuje na žebříčcích oblíbenosti právě detektivka, v závěsu s romantikou. Vedle poměrně menšího čísla historických příběhů, memoárů, biografií a populárně naučných knih to vypovídá o tom, že ve čtení hledáme především zábavu.

Až daleko potom informační obohacení. Přitom ale nejde říct, že by se náš čtenářský vkus rapidně zlepšoval nebo zhoršoval. Netroufejme si ale tvrdit, že vkus českých čtenářů je náročnější než třeba těch ve Skandinávii a nějak zásadně se proměnil. My sami rádi podléháme stereotypům například o tom, jak jsme vzdělaný národ s vysokou empatií k vysoké kultuře, jenže tohle nikdy neplatilo. Známá Gaussova křivka nelítostně ukazuje, že průměrných - myšleno vkusem i očekáváními - je v každém národě většina, a tomu také odpovídá kvalita nabídky.

Fakta z knižního světa

• 41 % Čechů přečte 5 a více knížek
• až 6 % Čechů přečte za rok více než 50 knížek
• v Evropě se vydává zhruba polovina všech titulů na světě
• průměrně čteme 33 minut denně
• v průměru máme doma 250 knih
• 2 % Čechů uvádějí, že doma nemají žádné knihy

Jedno, jestli na knihkupeckých pultech, v kinech, na televizních obrazovkách, ale i ve veřejné správě a v politické reprezentaci. 

Čtečka nebo papír?

Všimli jste si, jak se v hromadné dopravě začínají čím dál častěji objevovat čtečky? Češi si na e-knihy zvykají. Vidíme to hlavně v Praze v městské hromadné dopravě. Ještě před rokem nebo dvěma stačilo vytáhnout čtečku poblíž jiného majitele čtečky a už následovaly takové ty spiklenecké pohledy typu "jedeme v tom spolu". Dnes je to skoro naopak, máme pocit, že papírové knihy se v metru dostaly do menšiny.

Samozřejmě ne všude přinášejí elektronické knihy takové benefity jako v pražské MHD, takže je jejich rozšíření mimo hlavní město menší. To vidíme i ve statistikách prodejců. Trendy jsou v knižním světě stejné v e-podobě i v papíru. Hlavně díky seveřanům vládnou detektivky. Následují thrillery, romány pro ženy včetně romantiky, sci-fi a fantasy, a také erotika, většinou zaměřená na ženy.

Proč knihy odkládáme?

Podle výzkumu Martinus.cz pořádaného při příležitosti Dne nepřečtených knih je až 28 % knih, které máme doma, nepřečtených. Proč jsme je nedočetli nebo ani číst nezačali? Už Schopenhauer řekl, že život je příliš krátký na to, abychom četli špatné knihy. Skoro polovina čtenářů knížku nedočte, protože je nudí její děj, dalších skoro 20 % z nich ji odloží kvůli literární kvalitě a stejná část čtenářů pak přestane číst kvůli přihlouplé postavě.

Znalci knih tvrdí, že na zjištění, jestli je kniha opravdu dobrá nebo špatná, vám stačí prvních dvacet stran, průměrní čtenáři jsou daleko odhodlanější: většinu knih odložíme až mezi padesátou a stou stránkou, tedy zhruba v momentě, kdy se začíná rozvíjet základní zápletka knihy a my jsme pochopili, že to nebude kniha pro nás. Daleko dřív knihu opouštějí čtenáři e-knížek. Je to vlastně logické - získat e-knihu je daleko menší práce a námaha, většinou stačí jedno dvě kliknutí.

A věc, kterou bylo velmi lehké získat, je také daleko lehčí opustit. Nedočítání knih je vlastně takový luxus, který si dovolíte ruku v ruce s věkem a sečtelostí. Mladí čtenáři jsou totiž ještě zvyklí být chváleni za to, že knihy dočítají, a tak jsou důslednější.

Z telefonní budky knihovna zdarma

Až při procházce Prahou, Ostravou či Olomoucí narazíte na barevně vymalovanou telefonní budku, právě jste potkali KnihoBudku. Jde o malou veřejnou knihovnu. Nebojte se přistoupit blíže a vypůčit si nějakou hezkou knihu. Nebo ji naopak přineste a uvidíte, jak někomu jinému udělá radost.

Všechno je zdarma, volně a bez jakékoliv registrace. Myšlenka veřejných miniknihovniček je stejná jako v případě klasické kamenné knihovny, můžete si zde vypůjčit knihu k posezení v parku nebo si ji odnést domů. Navíc v případě KnihoBudek můžete knížku vrátit do kterékoliv veřejné knihovničky na ulici, kterou po cestě potkáte. A pokud máte doma knížky, které už nechcete, můžete je poslat dál.

Na podobném principu, kterým je bezplatné půjčování knížek od lidí a pro lidi, fungují i projekty po celém světě. Lidé jsou nadšeni, že se nemusí nikde registrovat, zjišťovat otevírací doby a vázat se jen na jedno místo. Díky miniknihovnám na ulicích mohou kdykoliv prozkoumat nabídku aktuálních knih v budkách, a buďto si nějakou vypůjčí, nebo se skočí podívat do jiné, třeba i v noci. Na rozdíl od klasických knihoven se ale zákazník nemůže dopředu spolehnout, že bude k dispozici zrovna ta kniha, na kterou má zálusk.

Počtou si i pacienti

Početnou skupinu KnihoBudek tvoří ty, které jsou umístěny v nemocnicích. Dokonce první KnihoBudka byla dokončena právě v pražském IKEMu. Zde najdou zájemci převážně detektivky, odbornou i klasickou literaturu, kterou sem nosí štědří dárci z řad pacientů i lékařů. Zakladatelé projektu si pochvalují, že většinou lidé věnují knihy v dobrém stavu, jen je potřeba je pozorně prohlédnout. 

Další hit: poeziomat

Máte rádi poezii a domníváte se, že si verše nejlépe vychutnáte v poklidu doma či v přítmí divadelního sálu? Na dobrou poezii si můžete najít čas vždy a všude. Třeba i na rušném náměstí při cestě z práce. Díky poeziomatu se můžete na pár minut zaposlouchat do veršů, stačí jen zmáčknout jedno tlačítko. Tento automat, který je zdarma k dispozici v Praze a Olomouci, vám sice nezasytí žaludek, zato nakrmí vaši duši.

Zájemci, kteří se u něj zastaví, si jen vyberou jednoho z dvaceti básníků a ten jim "osobně" své verše zarecituje. Lidé zde uslyší verše Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana, Ivana Magora Jirouse, Egona Bondyho či Jáchyma Topola. Úžasný český vynález, tzv. poeziomat, nyní dobývá i svět. V Rusku se vynálezu daří už delší dobu a nejnovější poeziomat byl postaven nedávno v Londýně. 

Pamatujte, že čtení dává našemu životu hodně, a proto byste ho neměli úplně zavrhovat. Odpočinete si, pobavíte se a ještě se i něco přiučíte. 

A na závěr si uvedeme ještě poslední malé plus. Vyrazte do ráje knihomolů, kterými jsou knihovny a knihkupectví, a seznamte se.

[ivi]