Budu ho milovat, ale bojím se

Dítě jste chtěla. Jednou určitě. Možná už za rok nebo za dva. Jenže pak jste nečekaně "v tom". Místo radosti cítíte paniku a strach, přičemž váš stav zhoršuje, že si o negativních pocitech nemůžete s nikým pořádně promluvit, protože byste byla za divnou. Divná nejste, vaše pocity jsou úplně v pořádku. Žen, které mateřství prožívají podobně, přibývá.

Měla byste být opravdu šťastná, alespoň si to myslí vaše okolí. Váš vztah s přítelem se zdá bez většího mráčku. Od vaší svatby uplynuly dva roky a konečně jste si pořídili vytoužený dům. To, že jste v pátém měsíci těhotenství, by tam mělo být pomyslnou třešinkou na dortu. Vy sama to ale vidíte úplně jinak. Víte, že byste se teď měla těšit na miminko a tvářit se, jak je všechno skvělé. Najednou nejste holka, která si se vším dokázala poradit, ale spíše vyplašené děvčátko, které neví kudy kam.

Těhotenství vás zaskočilo, i když moc dobře víte, že další šance na to, abyste se stala matkou, už přijít nemusí. Pořád slyšíte, jak dítě změní život a co všechno hrozné vás čeká. Když se potkáte s kamarádkami, co už mají děti, tváří se, že nic krásnějšího než mateřství v životě neexistuje, ale přitom jsou věčně utahané a naříkají, že samy bez dětí nejsou ani na záchodě.

Poslat do blázince

Každé ženě možná přišlo mateřství jako meteorit, který zničí doposud poklidnou planetu, kde se vyskytovali jen rozumní dospělí. Jenže jste otěhotněla ve dvaadvaceti a stejně lehkomyslně, jak jste přistupovala k životu, jste brala i to, že z vás bude máma. Dokonce jste nepřečetla ani jedinou knížku o mateřství, natož abyste zašla na předporodní kurz. Vaše kamarádka to má ale možná úplně obráceně.

Ta je velmi zodpovědná, na všechno se ve svém životě pečlivě připravovala. Vám ale teď roste v břiše miminko, o kterém netušíte vůbec nic. Máte pocit, že kdybyste někomu řekla, jak moc vás vaše těhotenství děsí, poslali by vás rovnou do blázince. Nebojte se.

Radost i úzkost v jednom

I když se časopisy jen hemží natěšenými celebritami, které pronášejí moudra, jako že teprve s dítětem je jejich život úplný a ony se konečně cítí dokonale šťastné, každodenní realita života je jiná. Naše psychika funguje na paradoxech a ambivalencích, a tak můžeme prožívat obrovské množství pocitů, které jsou navzájem protichůdné. Můžete se radovat, stejně jako cítit úzkost.

Za psychiatričkami a psychoterapeuty přicházejí ženy, které si nejsou jisté svou budoucí mateřskou rolí a obávají se, zda vůbec budou dobrými matkami, když v sobě mají zmatek. Podle nich ale tyto ženy nejsou, a s největší pravděpodobností ani nebudou, špatné matky. Už jen to, že se ve svém nitru zabývají tím, zda dokážou dostát zodpovědnosti spojené s mateřstvím, ukazuje, že budou zodpovědné matky.

Nechtěné pocity

To, co tyto ženy potřebují, je pochopení a prostor pro to, aby si mohly najít vlastní cestu, jak do svého života zakomponovat mateřství. Nevyznají se v sobě a obávají se, že kdyby o svých pocitech mluvily se svým okolím, budou za ještě horší matky, než si samy sobě připadají. Zdá se jim, že kdyby řekly, že svoje vlastní dítě tak úplně nechtějí a vůbec neví, jestli ho dokáží mít rády, budou za krkavčí matky, které nikdy nemají ani otěhotnět.

Bylo by ale špatné považovat podobná těhotenství za vyloženě nechtěná a myslet si, že musejí skončit špatně. V našich myslích si zaměňujeme nechtěné těhotenství za nechtěné pocity při těhotenství. Ke skutečně nechtěným těhotenstvím dnes ale díky dostupné antikoncepci dochází jen zřídka, zato žen, které prožívají při těhotenství obavy a nejistotu, přibývá.

Jsem to pořád já, jen mám dítě

I když se to při pohledu na horu knížek o mateřství a internetové diskuze nezdá, neexistuje nic jako ideální mateřství. Moderní společnost přinesla ženám povinnost, kterou předchozí generace neznaly, a to, že jsou přímo zodpovědné za štěstí svého dítěte a tomu musí podřídit svůj život. Některým tento způsob života naprosto vyhovuje a do své mateřské role se zcela ponoří, pro jiné je to však břemeno, kvůli němuž mají úzkosti, dostávají se do společenské izolace.

Uvědomělé ženy s vlastními ambicemi cítí rozpolcení mezi tím, zda se mají vzdát svého dospělého já, anebo nést únavné břemeno nepřeberných povinností spolu s obrovským pocitem viny.

Tíha zodpovědnosti

Důvodů, proč stále více žen řeší, zda vůbec dokážou být dobrými matkami, je celá řada. Ne snad, že by dnes byly méně zodpovědné než generace žen před nimi. Je to přesně naopak. Matkami se většinou stávají v době, když mají stabilní partnerský vztah i vybudované zázemí. Jsou zkušenější, vyzrálejší, a o to víc přemýšlejí nad tím, jak dosáhnout své představy ideálního mateřství. Svým způsobem to ženy, které se stávají matkami dnes, mají těžší než jejich matky, které rozdíly v sedmdesátých a osmdesátých letech na prahu dospělosti. I díky tomu, že jsou starší, mají více informací a s nimi i více otázek.

Ještě na konci osmdesátých let bylo běžné, že v maturitních ročnících bylo hned několik těhotných dívek. Na ty, co se vdávaly a rodily po pětadvacátých narozeninách, se okolí dívalo podezřívavě. Dnes je "normální" přijít na setkání spolužáků ze střední po deseti nebo více letech a nemít s sebou žádnou fotografii vlastního potomka. Jenže stačí počkat pár let a mateřství je skoro povinnost.

Vyměřený čas na těhotenství

Dostali jsme se do paradoxní situace. Ženám od patnácti do třiceti se běžně předepisuje antikoncepce, a tím se jejich tělu říká: "V žádném případě neotěhotni." Krátce na to se společenský tlak změní a důrazně jim přikazuje, že musejí otěhotnět právě teď. Je to celé zvrácenost. Pro svobodné rozhodování samotné ženy už jaksi nezbývá místo. Být těhotná "příliš brzo" znamená zkazit si život a zahodit šance na skvělou práci i cestování kolem světa, ale neotěhotnět ve chvíli, kdy to od vás všichni čekají, je stejně odsouzeníhodné. Minimálně proto, že mateřství je stále bráno jako povinný úkol, bez jehož splnění není žena ženou.

Po ženském těle vyžadujeme, aby okamžitě a rychle otěhotnělo ve velmi krátkém časovém úseku, což je přinejmenším z fyziologického hlediska nesmysl a brutální nátlak. Otěhotnět ve třiceti může být ještě příliš brzo, ale otěhotnět v pětatřiceti už je bráno jako příliš pozdě. Očekávání těhotenství i následných devět měsíců tak není přirozeně lehké a radostné, ale je to spíš závod, ve kterém je zapovězena prohra.

V pomyslném honu za žádoucím těhotenstvím tak zažíváme obavy, nejistotu a pocity selhání mnohem víc, než kdybychom otěhotněly prostě proto, že nám to přijde jako příjemný nápad, jak proměnit svůj život.

Nejsem šťastná, jsem normální

Už tak zamotané klubko mnoha pocitů spojených s těhotenstvím ještě více zašmodrchávají představy o tom, co je štěstí. Čelíme fiktivnímu obrazu dokonale šťastného mateřství, ve kterém neexistují kruhy pod očima z nevyspání, povislá prsa a vše je zalité sluncem. Čím je mediální podoba mateřství méně reálná, tím jsou paradoxně větší pocity selhání a prohry. Společnost vytváří na ženy dost protichůdný tlak. Měly by být pracovně výkonné, budovat svou kariéru a nezaškobrtnout před žádnou překážkou, ale stejně tak by měly být milujícími a pečujícími matkami, které mají vždy upečený domácí koláč, nikdy se necítí osamělé a teprve díky dětem se cítí šťastné.

Snažit se dostát tomuto ideálu je spolehlivá cesta k vážným psychickým, vztahovým i rodinným problémům. Přesto se o to mnoho žen pokouší, a o to bolestněji prožívají, když nejsou samy před sebou a svým okolím dokonalé. Je velmi osvobozujíc si připustit, že si uvědomíte, že strach, obavy i úzkost patří k mateřství stejně jako fakt, že kostičky lega budou brzy okupovat celou vaši domácnost. Je to dobrý krok na cestě k osvobození od svazujících pocitů a tlaku okolí.

Být matkou není závod v dokonalosti, ale jedna z mnoha životních cest, kterou si můžeme, ale nemusíme zvolit.

Jedovaté rady plné "lásky"

Cítit se zaskočená vlastním těhotenstvím, a to bez ohledu na věk, není chyba, natož důkaz toho, že z ženy vznikne bytost neschopná péče o kojence. V rámci zachování vlastního duševního zdraví je ale vhodné nastavit si během těhotenství jasná pravidla pro přijímání informací o těhotenství. Je důležité se odstřihnout od zlovolného sociálního tlaku. V praxi to znamená nečíst, vyhýbat se vševědoucím kamarádkám a třeba i omezit kontakt s "milujícím" příbuzenstvem, které s vidinou nezbytného informování prvorodičky takzvaně páchá dobro.

Teprve v okamžiku, kdy se vám podaří odstřihnout se od negativních vlivů, se můžet během očekávní dítěte svobodně začít těšit na okamžik, kdy jej poprvé uvidíte.

Pokud nad těhotenstvím nepřemýšlíte a ještě jste nenašla správného partnera, podívejte se na internetovou seznamku a hledejte, můžete použít i seznamovací dotazník nebo fotoseznamku. I na vás se štěstí usměje.

[ivi]