Bokovka

Jste bokovka? Popřemýšlejte nad tím. Co to je? To je stav, kdy jste na druhé koleji. Jste někým, kdo je vždy na druhé, třetí nebo až bůhvíjaké příčce žebříčku hodnot toho "dotyčného". A vždycky tam zůstanete. Už víte? Že jste to zažili? Je to dost možné.

Obdiv, posedlost a skvělý sex. To jsou důvody, proč zůstáváme ve vztazích, které naše okolí považuje často za nedůstojné. Ať to budeme probírat, z které strany chceme, tak obětí se tu stávají častěji ženy než muži, i když výjimka potvrzuje pravidlo.

Co je to za situaci?

Z jaké strany se nejlépe na toto téma podívat? Možná z nastínění nějaké konkrétní situace. Můžete si třeba představit a nebo možná i přímo vzpomenout na pěkné chvíle, kdy jste tomu vysněnému partnerovi umývali záda ve vaně napuštěné horkou vodou, s velkým množstvím pěny, jak jste se spolu při tom nasmáli, užívali jste si pěkný večer. A pak jste se zeptali na úplně jednoduchou otázku. Třeba? "Ještě pořád bydlíš v centru města?" A tu ránu jste dostali přes obličej odpovědí, že už ne, že už se se svou přítelkyní nebo přítelem přestěhoval na trochu jiné místo.

• Nikoho by prý doma nesnesl a pak se najednou jednoduše oženil.

Cože? Prostě vám úplně normálně sdělí, že už nějakou dobu randí s někým jiným, někoho už má a abyste podali houbu a umyli mu/jí záda. Vidíte se, jak v takové situaci reagujete? Jak zíráte? Musí to být pro každého minimálně šok.

Zůstanete s takovým člověkem dál v kontaktu? Bohužel nejspíše ano, až se to jednomu nebo druhému bude hodit, sejdete se, dáte si večeři, skleničku, popovídáte si, pak na to vlítnete a takhle to povedete jako milenci pár let. Ale jinak "nikoho mít nebudete". Co jste? BOKOVKA!

Ano, to slovo padlo, vztahy závislosti, nevěry, žárlivosti a nevyváženosti, kdy jeden tahá vždycky za kratší konec, mívají nespočet podob. Skoro vždy se v takových situacích vyskytujeme dobrovolně, ubližují nám a ukončit je je ve skutečnosti stejně bolestivé jako v takových vztazích zůstávat. Proč v nich ale setrváváme? V roli bokovek? Vždyť jde v podstatě o ponižování a utlačování našeho já. Dost často také přichází doufání v milencovu změnu, že nakonec dojde k velkému a hrozně nečekanému zlomu.

Pár hodin týdně stačí?

Je vůbec možné, aby existoval takový vztah, aby nebyl zároveň ponižující, zesměšňující, kde by se žena nebo popřípadě i muž, navzdory tomu, že je až na druhém místě, cítil/a v pohodě, v klidu a nedocházelo tam v hlavě k touze po něčem úplně jiném? Jde to, aniž byste chtěli postupem času něco trvalejšího a založeného na citu, o který byste se nemuseli dělit? Někdo tvrdí, že ano. I ten, kdo neuznává zrovna monogamní vztahy, může prožít silnou životní lásku s někým, kdo je již zadaný.

Nakonec se z takového člověka může stát i nejlepší kamarád, ale musíte být toho opravdu schopni, umět vypnout city, hlavu, stavy paniky a tak podobně. A to nedokáže každý. Takový člověk navíc bude bojovat s okolím a neustále od přátel poslouchat věty typu: "Je to divné a nezdravé. Představ si, jak by bylo tobě. Najdi si někoho natrvalo.". Takové moralizující řeči se budou nejspíš střídat s radami, aby se dotyčný vdal nebo oženil a měl děti nebo mu ujede vlak.

Jenže nejspíše i přes varování ostatních vám to bude jedno, protože ten druhý vám může dávat pocit, že jste milovaní a budete varování házet rovnou za hlavu. Navíc se také může stát že do takového vztahu spadnete v době, kdy vás samotného opustí vaše velká láska, takže vám to bude v podstatě tak nějak jedno a klidně do toho půjdete s vědomím, že vlastně nic víc ani nechcete.

Takový vztah ale nemusíte být také schopni ukončit díky nesmírné až živočišné přitažlivosti, ale nejenom díky tomu, ale také třeba díky souznění, splynutí a tak podobně. Takového člověka možná nebudete chtít po svém boku, ale nedokážete žít ani bez něho, budete ho potřebovat. Pak se spokojíte s pár hodinami týdně, i když budete vědět, že jeho/její životní láska na něj/ní čeká doma. I přesto to tak budete cítit a možná takovému člověku dokážete i od srdce říkat, že ho milujete.

Pokud se v tom vidíte, tak pak je vše v pořádku a na řeči a rady kamarádek-romantiček o bezvýhradné odevzdanosti v monogamním páru se můžete smát.

Máte sílu sbalit si kufry?

V takovém "bokovkovém" vztahu můžete zažít i celou řadu rozchodů a návratů. Jenže se může stát, že dojde k opravdu velkému kroku nebo změně, ať v životě jednoho nebo druhého. Takovou situací může být například těhotenství. Představte si, že jste taková jeho bokovka, ale jeho životní láska, jeho manželka jednoho dne otěhotní. V tu chvíli je dost možné, že začnete pociťovat, že se blíží chvíle, kdy to bude třeba úplně ukončit, nebude už vám to připadat správné, alespoň ne po té fyzické stránce.

V mnoha případech přijdete také o pár svých kamarádů, kteří s vaším jednáním nebudou souhlasit, nebude to pro ně morálně únosné, ale to nic nemění na tom, že je to jen vaše věc a takového vztahu nemusíte nikdy začít litovat.

Na druhých kolejích zůstáváme ze záhadných a často nesmyslných důvodů. Můžete žít například i v patologickém vztahu, kde vaší konkurentkou se může stát mrtvá manželka vašeho partnera, samozejmě i obráceně se to může stát mužům. Zcela logicky totiž nedokážete nikdy dosáhnout jejich dokonalosti.

Většinou ale nestačí udělat jenom jeden krok k tomu, abyste si přestali sami vědomě v takovém vztahu ubližovat, budete jich muset udělat mnohem více, celou řadu. Ono spojení "sbalit si kufry" neznamená jen naházet si oblečení do tašky. Důležité je umět si s sebou přibalit i hrdost a odvahu. A nechat na místě lítost a samotu. Anebo ze vztahu, který je jen tak napůl, dostat to, co se z něj dostat dá a nic jiného už prostě neočekávat. Ale kdo to dokáže? Moc takových nebude.

Tři roky a konečná

Psychologové se shodují, že dynamika mileneckého vztahu se od toho partnerského příliš neliší, zamilovanost trvá tři roky.

Helena Máslová (terapeutka): "Pak milenka cítí, že její atraktivita v mužových očích klesá. Pokud se jí nepodaří muže k sobě více připoutat (třeba dítětem), patrně ho ztratí. Muži, kteří ve skutečnosti nechtějí rodinu opustit, obvykle říkají, že milenka začíná kyselit - je nespokojená, začíná prudit podobně jako manželka. Vrátí se k rodině, nebo si najdou novou milenku."

Jeroným Klimeš (psycholog): "Dokud muž milenku zapírá, je ve výhodě manželka. Ona je řádná a milenka jako by neexistovala. Jakmile se milenka přizná, víceméně začíná bigamie. Je to trochu jako hamburger: jeden nespokojený muž mezi dvěma nespokojenými ženami. V horších případech s dovětkem: muž, který má pocit, že by mu bylo lépe s nějakou třetí ženou."

Nechcete si také náhodou v blízké době balit kufry? Pak není vhodnější chvíle si začít hledat partnera svých snů na internetové seznamce.

Zdroj: http://www.klimes.us

[ivi]