Bez včel nám to nepůjde...

I když si to mnoho lidí neuvědomuje, včely jsou pro naše přežití velmi důležité. Dnes se podíváme na včelky z jiného úhlu pohledu. Nebudeme psát kolik mají očí, párů nohou, či křídel. Popíšeme si, jak vnímají svět kolem sebe a jaké mají problémy. Také jak jim můžeme pomoci, aby přežily. A my, lidé s nimi...

Včelu medonosnou dnes pozná každý. Je naším nejznámnějším opylovačem a asi i nejznámějším druhem z našich včel. Včel máme totiž i v České republice velmi mnoho druhů, ale jen včela medonosná je druhem, od kterého po staletí získáváme sladký med. Víte o tom, že včera medonosná je zařazena mezi hospodárská zvířata, kam současně patří i drůbež, dobytek, ovce, drobná kožešinová zvířata a ryby? Ano, je to paradox, ale ze včely si člověk před mnoha lety udělal "domácí užitkové zvíře" a mnoho let k ní i takovým způsobem přistupuje.

Jak se zintenzivňuje, mechanizuje a chemizuje hospodářství, tak i chov těchto křehkých šikovných včeliček nabral velkoprůmyslový obraz, v kterém se nahánějí vysoké výnosy bez ohledu na cenu, kterou za to včely platí. Zemědělství se v posledních desetiletích změnilo na průmyslový chov a průmyslové pěstování potravy. Na škodu nás všech a  samozřejmě, včel samotných. Ždímá se z nich každá kapka medu a pylu, aby se vzápětí dokrmovaly bílým cukrem a přestříkávaly chemickými preparáty.

Když se k tomu připočítají chemické postřiky na monokulturních polích, kam včely chodí za potravou (spíše za otravou), tak si výsledek umí každý lehce představit. Včelstva jsou zeslabená, kolabují, počet včel každým rokem velmi prudce klesá.

Alternativní včelaření

Med a jiné "produkty" včelí rodiny jsou skoro darem na ochutnání. Kdysi dávno nebylo tolik mnoho medu, kolik ho mám dnes. Bylo ho méně, protože byl považován za vzácný dar od včel. Dar, který se dále nepředával za peníze koncovým zákazníkům, jak se to dělá dneska, ale obyčejně se daroval jako velká vzácnost a lék nevyčíslitelné hodnoty. Většina medových zásob se nechávala včelám, aby měly dostatek potravy pro sebe, včelí dorost i na přezimování. Aby měly dostatek sil a energie odolávat nemocem, nástrahám a rozmarům počasí a zimy.

Včela není zabiják

Lidstvo se vyvíjí více směrem k technice. Přestali jsme vnímat, jak a co cítí ostatní živí tvorové okolo nás. Vlastně jsme přestali vnímat, co cítíme my sami. Dnes mnohem více utíkáme do "bezpečných" virtuálních světů, místo do živé přírody, která je okolo nás, kde prý na nás na každém rohu číhá nějaké nebezpečí. Například ve formě alergií, klíšťat, zabijáckých včel a jiných "nástrah" přírody.

Ne, není to tak, příroda není žádný nebezpečný zabiják. Je to velmi mírumilovná část většího celku - včelí rodiny, které se říká také superorganismuz. Sama by totiž bez svého včelího společenství nepřežila. Včelí superorganismus je taková zvláštnost, kdy se velmi mnoho jednotlivých jedinců chová ve společenství tak, jako kdyby spolu tvořili jeden celek. Jako například jednotlivé buňky našeho těla tvoří nás jako člověka, tak jednotlivé včely v superorganismu jsou jako buňky tvořící jednu včelí rodinu.

Celý superorganismus je navzájem propojený, každá včela ví přesně, co má dělat v rámci včelího kolektivu. Vnitřní svět včely není "já", ale MY všichni, rodina, královna, úl, rozvoj, přežití celku. A všechny mají velmi mnoho práce a starostí se zabezpečením úloh, které mají přesně rozdělené. A i když se životní podmínky včelám neustále stěžují (kvůli neustále se zhoršujícímu životnímu prostředí), mají čím dál větší a těžší práci na zabezpečení života v úle.

Jedno bodnutí = jeden život

Mají tolik vlastních starostí, že nemají kdy nahánět nás po lese anebo louce, aby za nás položily život obětováním svého jediného žihadla. Žihadla, které má na konci háček, díky kterému včelka nedokáže žihadlo z místa bodnutí vytáhnout bez toho, aby zemřela. S žihadlem totiž zůstává i část jejího těla. Jedno bodnutí, jeden život. Včela to velmi dobře ví, a proto se obětuje jen tehdy, když hrozí její rodině nějaké velké nebezpečí. Tehdy svůj život pro dobro celku bez váhání okamžitě položí.

To je standardní chování včely medonosné. Ještě jsou, samozřejmě, různé "nehody". Tedy když na včelu stoupneme bosou nohou, anebo se s ní náhodou srazíme v blízkosti úlu a ona nás vyhodnotí jako potenciální nebezpečí. Anebo se příliš oháníme rukama, když nás jen oblétává a ona si to vzápětí vysvětli jako útok na rodinu a medové zásoby. Když ji necháme, aby si nás prohlédla, pokojně odletí. Včela, která nás vnímá jako potenciální nebezpečí, nejdřív vyletí a zavěsí se do vzduchu do výšky našich očí, upřeně nás sleduje a bzučí výzrušně vysokém tónem, který naznačuje vážnost vzniklé situace.

Sále nám dává na výběr, že můžeme odejít v míru. Někdy, když napětí stoupá, nám ve výšce očí bzučí a hypnotizuje nás pohledem více včel.

Pokud pochopíme a odejdeme, situace se uklidní. Pokud trváme na "útoku", strážkyně vystartuje a vzápětí vystřelí okolo sebe poplašné feromony, které zmobilizují a svolají do útoku i ostatní strážky z úlu. Takže žádný bezhlavý zabiják. Jen oddaná ochrana své rodiny. Ještě je situace, kdy se včela chová úplně nestandardně, je agresivní a může se chovat velmi zmatečně. Je to tehdy, když je zasažená chemickýmí postřiky, které narušují včelí chování.

Včely v naší zahradě

Čím více a déle budete zkoumat vnitřní skrytý svět včel, tím více budete fascinovanější tím, jak důmyslně mají všechno vymyšlené a zorganizované. Pokaždé vás překvapí něčím jiným, něčím novým a vy zjistíte, že o nich vlastně vůbec nic nevíte. Mají svůj svět, kterému rozmnějí jen ony a velmi vnímavý lidé s otevřeným srdcem, kterým včelky prozradí svoje tajemství. Postupně. Ne všechny najednou. Osobité postavení mají včelí samečkové a samozřejmě nenahraditelná včelí královna, která jako jediná má za úlohu klást vajíčka a tím zachovávat svůj rod.

Protože je to královna, má i své vlastní dvorní dámy, které se o ni starají, čistí ji a krmí. Když se je rozhodnete nerušeně pozorovat, nestačíte se divit, jaký mají bohatý a pestrý vnitřní svět.

Vztah včela a květ

Někteří lidé si myslí, že včela opyluje všechno, co jí zrovna přijde do rány. Není to pravda, i v tomto mají včely přísný pořádek. Když se jedno ráno rozhodnou, že začaly kvést například třešně, tak v ten den lítají a probírají se nožičkami a sosáčky v třešňových květech v doletu 3 km. Stromy tím zároveň opylují a zvyšují naši úrodu. Další den může padnout volba na meruňky. Rozhodují se podle hlášení včelích průzkumníků. Omamná vůně květů není pro potěšení nás lidí, ale je vytvořená a určená na přilákání opylovačů a tedy i včel.

Aby se květ opylením oplodnil a mohl se začít tvořit plod. Čím více plodů, tím více semen a tím větší šance, že se nějaké dostanou do půdy a vyrostou z nich mladé rostliny.

Aby se strom, keř anebo jiná plodina mohli šířit. Rostliny to velmi dobře vědí a proto včelky velmi potřebují a lákají je. A i my je potřebujeme, protože velkou část z těch plodů sníme sami a nikdy z nich žádné nové mladé rostlinky tedy nevyrostou. A proto je těch plodů třeba hodně, aby byly k jídlu a i na založení budoucí generace rostlin. Rostliny proto všemi možnými fígly lákají opylovače, aby bylo dost plodů pro všechny a ještě i něco do rezervy. Matematika je jasná. Nebudou včely, nebude dost opylovačů, nebude dost plodů pro všechny a na všechno... jako domino, které spustí následující řetězovou reakci.

Přispějte i vy k záchraně včel

Jakou výsadbou vhodných rostlin můžete včelám pomoct? Po zimě jsou vděčné za první pyl, který jim poskytují samčí květy lísky, nektar ze žlutých květů jasmínu, všech druhů dřínů, které také kvetou velmi brzo. Vhodné jsou všechny druhy vrby, lípy, agáty, břízy, javory, kaštany.... Významné jsou květy všech našich ovocných stromů a keřů, které díky včelám mají zároveň vyšší úrody. Experti zjistili, že až 75 % plodn, jako i 90 % kvetoucích rostlin je závislých na opylovačích, z kterých více než 70 % tvoří právě včela medonosná.

Pokud nemáte zahradu, i vysazením všech známých bylinek (meduňka, máta, levandule, rozmarýn, kopr, šalvěj), které necháme vykvést, pomůžete včelkám najít kousek životadárné potravy. Svojí trochou k včelí záchraně také můžeme přispět přeměnou standardních sterilních trávníků na kvetoucí pestré louky. Čím větší bude pestrost v našich zahradách, městech, balkonech, tím dáme větší šanci opylovačům a tedy i nám. Samozřejmostí je, že při pěstování nesmíme používat žádné chemické postřiky.

Zajímavostí není nikdy dost

Víte, že existuje projetk "mětské včely" v rámci kterého umisťují dobrovolníci včelí úly na střech ve městech? A víte, že podle rozborů je med získaný včelami ve městech čistejší než med získaný včelími rodinami v otevřené zemědělské krajině, tedy na vesnici? Venkovský med obsahoval vyšší podíl pestidiců, protože včely chodily na chemicky ošetřená pole.

Víte o tom, že většinu našich polí tvoří monokultury se 4 plodinami? Řepka olejná, kukuřice, slunečnice a pšenice. Na udržení takových monokulturních lánů jsou několikrát do roka použity postřiky a jiné agresivní způsoby.

Tak, zase jste o něco chytřejší, máte v sobě o něco více informací, se kterými můžete zazářit i na rande! Tak honem na něj!

[ivi]