Toužíte po harmonickém a šťastném manželství, které bude trvat, dokud vás smrt nerozdělí? Je to nádherná představa, ale skutečnost bývá ostřejší. I když výjimky se najdou a šťastná manželství či partnerství, dokonce dlouholetá, skutečně existují. Jak o svazek pečovat a čemu se vyhnout, aby vám to pořád pěkně klapalo?
Nuda a stereotyp jsou zabijáci nejen manželství, ale vztahů vůbec. Běžný život přináší nekonečné množství problémů, které je třeba vyřešit, ubíjející povinnosti, které je nutné splnit, a věcí, které se nedají obejít, takže se dny jeden za druhým mohou snadno proměnit v řetězec stejných úkonů a zážitků - nezážitků. A jednoho dne možná dospějete do bodu, kdy se nejen nudíte k smrti, ale nemáte už náladu ani energii přemlouvat nebo nutit partnera ke sdílení čehokoli - výletem počínaje, postelí konče.
Ale i trocha snahy se může vyplatit: výlety, sport, společná večeře, kino, divadlo... Všechno, co děláte spolu nebo k čemu se vám podaří partnera dokopat, manželství posiluje. Ačkoli na výletě frflal, na sport je líný a večeřel by nejradši u televize, zkuste mu vysvětlit, že to děláte pro vás, a ať se taky trochu snaží. Nechcete přece strávit zbytek života s otráveným, unuděným, před televizí dřepícím huhlou. Samozřejmě totéž platí i u opačného pohlaví.
Když máte migrénu, jste nemocní anebo se prostě jen cítíte mizerně, máte vedle sebe partnera, který vám pomůže, potěší vás, povzbudí, zkrátka nezůstanete na angínu, naštvání nebo smutnění sami. Krásná představa! Vzájemná pomoc, pochopení ze strany partnera a tolerance ve správnou chvíli jsou pro vztah velkou posilou. A máte-li doma "rýmičkový typ", který při lehkém pokašlávání a zvýšené teplotě zvažuje, jestli volat záchranku, nebo rovnou sepsat poslední vůli a vy máte hroznou chuť se mu smát, podpořte ho i vy v jeho krizové chvilce a mějte pro partnera pochopení.
Každý se občas cítí mizerně nebo je mu špatně a podpora, povzbuzení nebo obyčejný hrnek čaje jsou v takové chvíli k nezaplacení.
Nečekané akce, nepředpokládné dotyky, malé pozornosti nebo cokoli objevného vyhání ze vztahu nudu a pomáhá ho osvěžit. Ovšem snaha by neměla být jednostranná: pokud neustále usilujete, obdarováváte nebo se neočekávaně dotýkáte vy, riskujete, že se protějšek jen poveze a budete za snaživého pitomečka. Každopádně nebylo by hezké, kdyby dámu manžel někdy jen tak překvapil donesením květiny, překvapil malým dárečkem nebo vymyslel společný výlet? A pozor, někteří muži si na toto potrpí více než některé ženy, takže vždy platí i obrácený model.
Pokud toto jeden z partnerů nedělá, může být nařčen, že je necitelný dřevák, ale chyba může být i na druhé straně - občas zapomínáme nebo nedokážeme jasně a zřetelně sdělit svoje potřeby: Kdybys mi přinesl kytku, udělalo by mi to radost! Kdyby sis občas udělala čas a povídala si se mnou, udělalo by mi to radost. Kdybys občas vyluxoval a vytřel předsíň, udělalo by mi to radost!
Jsme v podstatě prostá stvoření, kterým je potřeba konkrétně a zřetelně sdělit svá přání. Všichni pak budou spokojení.
Nedostatek času jednoho pro druhého je typickým syndromem párů s malými dětmi, ale nejen těch - manželé mohou být pracovně vytížení, mají hromadu starostí. Uspěchaný život jen "vedle sebe" vede k zevšednění, odcizení, neporozumění a nezájmu. Zkuste překonat svoji únavu, stres, nechuť cokoli řešit a vyhraďte si aspoň jednou týdně čas, třeba na večeři, kdy - pokud patříte k párům obšťastněným dětičkami - zapakujete ratolesti do postele, pohlédnete si s manželem do očí a vykřísněte ze sebe vzpomínku, proč jste spolu, že se máte rádi a dokážete i prohodit pár vět, které se bezprostředně netýkají potomstva a rozbitého bojleru.
Pokud disponujete ochotnou tchyní, sousedkou nebo kýmkoli, kdo vám zlatíčka někdy pohlídá, poděkujte nebesům a zkuste si udělat čas jeden na druhého, místo toho, abyste vyklízeli garáž nebo myli okna. Když se nepokusíte přerušit rutinu a věnovat trochu promyšleného času partnerovi, hrozí, že zapadnete do stereotypu a snaha i vůle být s tím druhým se ztratí - takhle začíná odcizení.
Pocit, že jste aspoň na chvíli středobodem nerušené pozornosti svého protějšku, je stav sice přechodný, ale krásný. Když se vám aspoň občas podaří přinutit toho druhého, aby vypnul televizi, internet nebo mobil a opravdu vám soustředěně naslouchal, nebo se aspoň tvářil, že vám soustředěně naslouchá a snaží se komunikovat, je to skoro zázrak. Princip "jsem tady jen s tebou - jsi tady jen se mnou" funguje a nemusí trvat zdaleka hodiny.
Dvacet minut bez rušení zvenku druhého nezabije a vás potěší, ať už je ten mobil vypnutý anebo aspoň ztlumený. Pak ale musí druhá strana stejně pozorně vyslechnout protějšek, pokud má zrovna náladu rozmlouvat třeba o problémech v práci, o "tom šíleném průseru", co předvedli v posledním zápase jeho oblíbenci, nebo o jiném tématu.
Vztahu pomáhají společné činnosti: uvařte spolu oběd, smontujte skříňku nebo pracujte na zahradě. Společné činnosti mohou být velkým přínosem, protože jste nuceni vycházet si vstříc s vidinou společného cíle, a to vše bez velkých řečí nebo snahy "něco řešit". Spolupráce pochopitelně přináší i rizika, protože také otvírá možnost konflitků: společná činnost se může jevit kontraproduktivní například v případě, kdy je manžel mača, který při montování skříňky trvá na tom, že "mužskou práci" odvede sám a od ženy vyžaduje, aby vedle něj hodinu stála a podávala, co bude třeba.
Pokud rozdělení kompetencí skřípe, můžete najít neutrální půdu typu organizace společného výletu pro známé nebo domácí focení na přání. Každopádně, co se počítá, je snaha dělat něco spolu. Při společných činnostech si možná osvěžíte silné stránky vašeho protějšku, což je pro vztah opět velice zásadní zjištění, a navzájem můžete vykrývat ty slabé, zkrátka spolupracovat a tím pádem lépe komunikovat.
Jaké to vlastně bylo, když jste se poznali? A než jste se poznali? Když jste si dali první pusu, jaké bylo počasí, co vás na druhém zaujalo, co jste si o sobě mysleli, co se vám na sobě líbilo? Vzpomenete si, na co jste se těšili, když jste se měli brát, jaké bylo první bydlení, dovolené, úspěchy, neúspěchy? Je v tom kus života, který jste prožili spolu a taky poklad, který má o to větší cenu, že je jen váš. Občas si připomeňte, že ten společný poklad máte.
Každý někdy potřebuje být sám, mít čas jen pro sebe, vidět se s přáteli, kamarády, kolegy nebo se věnovat svému koníčku. I v ideálním manželství se najde ledacos, co jeden s tím druhým nechce nebo nemůže sdílet - a je to tak dobře. V manželství se dělíme o mnohé, ale není na škodu uchovat si svá malá tajemství, zájmy a území. Někdy si od sebe potřebujeme oddychnout a trávit volný čas podle svých představ. A o to víc se pak těšit na manžela nebo manželku.
Když se naučíte se svým partnerem dělit o dobré i špatné pocity, zážitky, plány a představy, budete si bližší. Když má váš protějšek dostatek informací nebo aspoň jakési takési tušení, co se odehrává ve vaší hlavě, a dokáže s tím pracovat, může se ve vztahu cítit bezpečně. Pokud neustále tápe, může ho pod slupkou sebejistého muže trápit zmatek, nedůvěra a bude dělat špatné závěry, ze kterých vyplývají zbytečné konflitky a nedorozumění.
Pokud budete dostatečně komunikovat, tzn. že mu nesložitou a neinvazivní cestou na rovinu sdělíte, co, jak a proč cítíte nebo chcete, bude se ve vztahu cítit bezpečněji. Rozdílnosti povah a pohlaví mohou způsobit, že svému protějšku neporozumíte v podstatě nikdy. Aby to tak úplně nebylo, zkuste také vy naslouchat druhého pocitům: proč je dotyčný zklamaný, veselý, smutný, naštvaný, kdy si připadá úspěšný anebo má radost.
Pokud chcete manželstvím procházet šťastně, je důležité tomu druhému porozumět a přijmout ho, jaký je.
Jsou věci, které totálně zabíjí jakékoliv vztahy, snažte se je eliminovat, uvidíte, jak je to někdy snadné.
Že partnera nemáte? Tak si ho najděte na internetové seznamce, nebudete litovat.
[ivi]