5 nejnebezpečnějších ostrovů na světě

Kam na dovolenou? Neustále diskutované téma. Každý vám poradí, kam vyrazit, kde si to užijete, my vám naopak poradíme, jakým krásným místům se obloukem vyhnout. Jsou totiž taková, která zabíjejí.

Ilha da Queimada Grande: Hadí říše

Ostrov Ilha da Queimada Grande leží u pobřeží brazilského státu Sao Paulo. Čím může být takový na první pohled obyčejný ostrov nebezpečný? Nebezpečí číhá v jeho obyvateli, hadu křovináři, jehož jed je jedním z nejúčinějších na světě. 

Skoro na každém kroku byste se zde cítili jako na hřbitově, rozhodně to tu totiž smrdí krchovem. Hadi tento ostrov drží nezalidněný, protože se to tady jimi doslova hemží, a to ne ledajakými. Tito hadi jsou z čeledi chřestýšovitých a oficiálně jsou nazýváni Křovináři (Bothrops insularis). Takový dospělý kousek pošle zdravého člověka na onen svět do jedné hodiny. Živí se ptáky, kteří jsou jeho přirozenou potravou a ty jeho jed zabíjí okamžitě po ušknutí.

Jak moc velká šance by byla, že byste se s hadem na ostrově potkali? Nezkoušejte to, opravdu tam nejezděte, protože říše těchto zabijáků je hrozně početná. Na jeden m² připadá 1 až 5 kousků. Je to jen jejich ostrov, jinde na světě se nevyskytují, je to prostě jejich vlastní teritorium, kde návštěvníky nevítají. Ale ne dobrovolně. Tito hadi zde uvízli v momentě, kdy stoupající hladina moře oddělila ostrov od pevniny, s níž byl původně spojený. Že by Matka příroda věděla, co dělá?

Samozřejmě, že se Brazilci pokoušeli ostrov osídlit. Postavili na něm maják, založili několik požárů, aby získali půdu pro pěstování banánů. Bohužel neuspěli, jediné, co se jím pořadilo, bylo vyhubit velké množství hadí populace. Jediným obyvatelem ostrova byl po krátkou dobu správce majáku, který ale hadímu jedu podlehl. Od té doby je ostrov liduprázdný. 

V roce 1984 byl ostrov vyhlášen za přírodní rezervaci a civilisté sem mají vstup zakázán. Maják byl zautomatizován.

Bouvetův ostrov: Pustina

Bouvetův ostrov leží v jižní části Atlantského oceánu, zruba asi tak 1600 km od Antarktidy. Co by vás potkalo a ohrožovalo zde? Strmé útesy obklopující ostrov a ledovcový povrch. Tento ostrov je nejodlehlejším místem na planetě Zemi. Nejbližší pevnina, Země královny Maud je odtud přibližně 1600 km daleko a je taktéž neobydlená. 

Vydat se na tento ostrov vyžaduje kromě pořádné kuráže a speciálního povolení polárního institutu, také několik vrstev teplého oblečení. 93% povrchu tohoto ostrova totiž tvoří ledovce. V roce 1928 tutu nehostinnou krajinu prohlásili za norské teritorium. Nehostinost z tohoto ostrava jen sálá, studené klima s častými bouřkami vám k dobré náladě nepřidá.

Ani střed ostrova není o moc hřejivější, je tvořen kráterem neaktivní sopky a naplněný ledem. Nikoho tu nepotkáte, ale že tu někdo byl, zjistíte dle automatické meteorologické stanice. Nejdéle, a to jeden měsíc, se na něm v roce 1927 zdržela norská posádka výzkumné lodi Norvegia, díky čemuž si mohlo Norsko na ostrov vznést nárok.

Mijakedžima: Ostrov sirén

Asi 180 km jižně od Tokia leží ostrov Mijakedžima, kde unikají jedovaté siřičité výpary ze sopky, která se tyčí uprostřed ostrova. V roce 2000 se na tomto ostrově díky běsnícímu vulkánu zastavil život a veškeré obyvatelstvo bylo tím vyhnáno. Celé 4 další roky se sem nikdo nevydal, až v roce 2005 bylo uděleno povolení pro návrat na ostrov. Řádící vulkán zde zdevastoval lesní plochy i kamenné domy obyvatel. Takže se lidé v podstatě neměli do čeho vracet. 

Dodnes není přístupná třetina ostrova. Tou největší vzpomínkou na sopečné běsnění jsou ale jedovaté siřičité výpary, které od té doby unikají a nepřestávají s tím. Jakmile jejich množství stoupne do nebezpečných úrovní, rozezní se sirény, které nabádají obyvatele k nasazení masek. Když tu chcete být, je to povinná výbava. 

Proč zde zůstávat a žít? Na to by vám odpověděli pouze obyvatelé ostrova, kteří se nechávají od vulkánu trápit už pěknou dobu. V roce 1940 zůstalo pod lávou 11 lidí, v roce 1983 jim zase sopka zdemolovala přes 400 domů, vypálila blízký les a zničila celé jezero. Přesto tu dále zůstává okolo 3000 obyvatel, kteří bojují s ostrovem i osudem. 

Život zde jim hradí nějakou částí vědci, kteří zkoumají vliv mírné, ale soustavné intoxikace lidského těla sírou. Tak už asi si dokážeme představit, odkud vítr osídlení vane.

North Sentinel: Ráj, ale nebezpečný

Ostrov North Sentinel byste našli v Bengálském zálivu v Indickém oceánu. Co by vás zde čekalo? Horda nepřátelských domorodců, kteří jsou nedotčení moderní civilizací a útočí na každého návštěvníka ostrova. Nedomluvíte se s nimi, nejezděte sem, s cizinci se tady nepářou. Přivítali by vás pořádně ostrou sprškou oštěpů a šípů.

Z výšky na pohled ráj, všude lesy, bílé pláže, nádherné druhy ryb, korálové útesy, prostě tropická rajská zahrada. Ale pozor na šípy! Jakmile se přiblížíte, tak komunita na ostrově, která se zasekla někde v čase, se s vámi párat nebude. Na vše reagují násilím a zabíjením, jsou to dědicové prastarých genů lovců a sběračů a odmítají cokoliv z moderní doby. Jejich život je na úrovni doby kamenné a jen na výrobu nástrojů používají Sentinelci kov z lodních vraků. 

Podle genetiků žijí původní obyvatelé Andamanských ostrovů v osamění už od doby před více než 60 000 lety, kdy se moderní člověk prvně rozšířil mimo Afriku. Od té doby svůj ostrov brání a zasypávají sprškou oštěpů i letadla a vrtulníky. Jejich počet se odhaduje na destíky až stovky.

Přiblížení se k obyvatelům nikdy nedopadlo dobře, nepomohly ani zanechávané dary na březích. V roce 2006 se ke břehům přiblížila dvojice opilých rybářů, kteří byli okamžitě podřezáni. Indický kabinet se rozhodl do života domorodců již nezasahovat a prohlásil celý ostrov a okolní vody za ochrannou zónu.

Gruinard: Pokusný králík

A máme zde ještě jednoho "zajímavce", který leží v severozápadním Skotsku a můžete se zde nakazit snětí slezinnou. Tento kamenitý kus země je po většinu roku liduprázdný, sem tam připluje bárka s rybáři, a to vše do roku 1942. Pak je ostrov Gruinard vybrán jako vhodné místo pro zkoušku biologické zbraně - antrax. Jsou navezeny pokusné ovce, které po třech dnech od odpálení padají k zemi.

Plány s touto zbraní byly šílené, ty necháme stranou, důležité je, že jedinou obětí antraxových bomb se stal tento ostrov. Na příštích několik desetiletí zůstane uzavřen a přísně střežen.

V 80. letech ale odstartovali jeho dekontaminaci, jejíž průběh je tedy také šílený. V roce 1987 jsou opět navezeny ovce, aby se zjistilo, zda přežijí po živení se zdejší trávou. Všechny přežily ve zdraví. Od roku 1990 je tento ostrov považován za "čistý". Dokázali byste něčemu takovému věřit? 

Brian Moffat (respektovaný archeolog): "Na procházku bych tam tedy rozhodně nešel."

Vyrazte na rande raději někam jinam.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org

[ivi]